Až Kozma zamíří do UFC, otevře se cesta k titulu i pro mě, věří slávista Juráček. Proč si píše deníček?
30.11.2021
Autor: Ondřej Propper
Kam až vystoupá Matúš Juráček?FOTO: OKTAGON MMA
Tři zápasy v Oktagonu, tři velké výhry! Takovou bilanci má pětadvacetiletý populární bojovník Matúš Juráček, jehož na konci prosince čeká zápas v O2 areně. Proti komu se postaví, už ví, jméno soupeře však ještě neprozradil. Pouze vyvrátil, že by šlo o brazilského tvrďáka Apolla, který je v žebříčku o tři místa před ním. Jak vidí blížící se střet o krále welteru, proč se zamiloval do mentálního koučinku či jak velkou radost mu dělá jeho milovaná Slavia, nejen o tom promluvil v rozhovoru pro kaocko.cz.
Jak vypadá vaše příprava a už máte jasno, proti komu 30. prosince nastoupíte?
Soupeře už vím, ale jmenovat ho nemůžu. Musím počkat, až s tím vyjde Oktagon. Jinak momentálně se nacházím v polské Poznani, kde se v kempu připravuji s bývalým šampiónem KSW Borysem Mankowskim, který si na Nový rok bude chtít vzít pás zpátky. Právě Borys mi napsal, že potřebuje na sparing někoho vysokého, tak jsem to vzal a pomůžeme si navzájem. Jsem za to jen rád, protože kluků z KSW je tu víc a co si budeme povídat, jejich kvalita je ještě o kousek vyšší než u kluků z Oktagonu. Takže to beru tak, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Spolumajitel Oktagonu Ondřej Novotný už naznačoval, že vám chystá nějaké hodně velké jméno… Splnil svoje slovo?
To určitě splnil. Velké jméno to je, ale zrovna welterová divize je tak nabitá, že tam je takových kluků více.
Spekulovalo se třeba o Apollovi…
Apollo je veterán UFC, jenž nikdy nebyl ukončený. A když se podíváte na jeho zápas s Davidem Kozmou, tak vidíte proč. Hodně těžký a silový protivník. Ale Apollo to ještě není.
Jak vlastně nesete hrozbu, že by Oktagon 30 mohla v O2 areně sledovat jen tisícovka diváků?
Jelikož všechna ta opatření proti covidu začala už teď, člověk se na to může celkem dobře připravit. Radši tedy počítám s variantou, že tam těch lidí bude jen pár nebo dokonce žádní. Horší to mají kluci, co měli jít teď v Ostravě a najednou je přesunuli do Brna. Podívejte se na Vaška Mikuláška. Ten pro své fanoušky nechal udělat sadu triček, které tam chtěl prodávat, takže nakonec přišel o dost peněz a pak se ještě smolně zranil... Vašek má prostě vážně smůlu. Mě samotného bude mrzet jenom to, že přijdu o tu atmosféru, která by v O2 areně za normálních okolností panovala. Dal jsem si totiž takové tři mety. Zažít Štvanici, Lucernu a vyprodanou O2 arenu.
Připouštíte si něco jiného než vítězství?
Já se soustředím jen na samotný boj, který může trvat třikrát pět minut. V kleci budu válčit na sto procent a nic jiného neřeším.
Jak moc vás mrzí, že kvůli přípravě na samotný zápas se budete muset o Vánocích opět hodně hlídat?
Čeká mě to už třetí rok po sobě, takže asi dobrý. Už jsem na to zvyklý. Zkrátka mě čeká další drastická dieta, která mi sebere veškerou vánoční radost, u nás v rodině to ale všichni chápou. A věřím, že mi to v lednu zase vynahradí.
V tu dobu už bude znám nový šampión welterové váhy. Dáváte větší šance Davidu Kozmovi, nebo Bojanu Veličkovičovi?
S Davidem jsme dobří kamarádi, spárujeme spolu a mám ho fakt rád. Proto si moc přeju, aby pás šampióna obhájil. Zároveň je ale třeba říct, že to proti Bojanovi bude mít hrozně těžké. Bude to pro něj zatím nejnáročnější test ze všech, protože z celé divize je Bojan asi vůbec nejkvalitnější zápasník. Je naprosto zasloužené, že zrovna on jde bojovat o titul. Na druhou stranu, David je vyloženě zápasový typ a na turnajích pak umí předvést věci, co by asi v tréninku ukázat nedokázal. Navíc dobře vím, že je ve výtečné formě.
Je jedním z vašich cílů se probít až k zápasu s ním?
No já to vidím tak, že jestli Bojana porazí, tak už snad musí přejít do UFC. Už mě celkem se.., že tu pořád je (směje se). S ním se já bít nechci. Jsme fakt kámoši a v popisu našeho sportu je si navzájem ubližovat, což ale vašemu kamarádovi asi dvakrát nechcete. Proto doufám, že až odejde, otevře se cesta k titulu i pro mě.
Mimochodem, prý jste na rozdíl třeba právě od něj velkým fanouškem mentálního koučinku… Je to tak?
Vždycky jsem byl zastáncem toho, že ať jste fotbalista, hokejista nebo zápasník, tak máte dbát na všechny možné detaily. Pamatuji si na dokument Vladimira Klička, který hledal, v jaké barvě se cítí nejlehčí a nakonec měl na sobě při zápasech všechno bílé. Dneska už je sport tak vyvinutý, že je hodně o detailech. A to těch fyzických i psychických. Stále se najde dost těch, co tohle podceňují, ale já mezi ně nepatřím. Hodně mi to pomáhá a věnuji se tomu i mimo přípravu na samotný zápas. A jsem moc rád, že mým mentálním trenérem je Radek Ševčík, který patří k těm nejlepším z nejlepších u nás.
Jak dlouho už spolupracujete?
Zhruba dva nebo tři roky. Seznámil mě s ním můj zástupce Jirka Müller. Po jednom z mých boxerských zápasů jsme se totiž bavili, že si v ringu nevěřím na všechny kombinace, co mám natrénované. Jirka mi tak dal kontakt na Radka, ať začneme pracovat i na hlavě.
V kleci působíte hodně sebejistým a konzistentním dojmem. Je to výsledek právě i mentálního koučinku?
Určitě ano. Třeba v souboji s Tatou Primerou mi to dost možná zachránilo celý zápas. Jedním ze zásadních prvků totiž je, jak se má člověk chovat v krizových chvílích. A jedna z nich nastala třeba při zápase s Tatem, kdy jsem dostal ránu a byl jsem pak dost nahulený. V takových momentech většina bojovníků zpanikaří a začne dělat blbosti. Já ale díky Radkovi přesně věděl, co se děje, a uměl jsem se z toho vymotat. Dá se říct, že i když se při souboji stane to nejhorší, tak já přesně umím reagovat.
Jak mentální trénink vnímají ostatní zápasníci? Najde se stále hodně těch, kteří něco takového příliš neuznávají?
Jasně, každý z nás je jiný. Třeba já když jsem na soustředění, tak si píšu i takový deníček, co jsem dělal ten den dobře a co je třeba do zítřka zlepšit. Jak tohle ale viděli David Kozma, Vašek Mikulášek nebo David Hošek, začali se mi smát a koukali na mě jako na blázna. Zrovna k nim tohle prostě nepasuje. Ale to je v pořádku. Někdo je takový, že to potřebuje v kleci rubat hlava nehlava, ti jako já se zase soustředí na každý detail. Obecně si ale myslím, že je tu stále více těch, co na mentální koučink kašlou.
Náš rozhovor bych uzavřel otázkou na fotbalovou Slavii, které tak moc fandíte. Jak si užíváte pocit, že se po rozpačitém úvodu sezony konečně propracovala na první místo ligy?
Je to fajn. Když jsme po letech prohráli derby se Spartou, trochu jsem se bál, že nastává moment, kdy se přestává dařit. Naštěstí jsem se však mýlil. A byť v téhle zimě na fotbal moc nechodím, rozhodně jsem rád, že je Slavia zase první. Věřím, že na takovém místě vydrží až do konce sezony.