Bude jednou z hlavních ozdob letošního galavečeru v Lucerně. Sedláčková Vánoce na dietě vítá!
29.11.2021
Autor: Petra Nováková
Jaký je život v Monaku? Sport, box, trénink a také něco navíc. FOTO: se souhlasem Lucie Sedláčkové
Sedmadvacetiletá Lucie Sedláčková pomalu startuje druhou etapu své kariéry. Dlouhodobě žije se svým přítelem, boxerem Štěpánem Horváthem, v Monaku. Ale letos ji po čtyřech letech opět uvidíme boxovat v Čechách. Na galavečeru, na kterém snad každý boxer chce zápasit, v legendární Lucerně.
První tři roky své profesionální kariéry to sekala závratným tempem, prohrála jedinkrát. Jenže pak přišla neplánovaná covidová pauza. Několikrát se na zápas připravila, ale ten se nakonec nikdy neuskutečnil. Letos se to konečně zlomilo, dvě výhry v kapse má. Bude slavit i na domácí půdě? „Člověk musí spadnout na dno, aby mohl vstát,“ myslí si Sedláčková. Na dno se už podívala, zamíří teď k výšinám?
Po dlouhé době se vracíte zápasit do Čech. Jaké z toho máte pocity?
Je to pro mě vzrušující! Moc se těším! Pamatuji si, že jsem si chtěla vždycky alespoň jednou zaboxovat v legendární Lucerně (To je snad povinnost). Jsem moc ráda, že se mi to podaří.
Čím je podle vás boxerský galavečer v Lucerně tak speciální?
Lucerna je legendární, žádný jiný galavečer v Čechách ji nenahradí. Každý rok má své nové kouzlo. Myslím si, že je to tím datem. Je až na úplném konci celého roku, můžete se setkat se všemi přáteli, zhodnotit společně celý rok a popřát si vše nej do roku nového. Je to srdcovka.
Víte něco o své potenciální soupeřce?
Momentálně máme dvě jména. Jediné co mohu říct je, že obě dvě jsou umístěny kolem 20. místa ve světovém žebříčku.
Jste nebo budete nervózní z návratu před domácí publikum?
Spíš bych slovo nervózní nahradila vzrušující. Necítím se, že bych měla být nervózní a svázaná tím, že boxuji doma. Naopak! Vždyť to nedává vůbec smysl. Proč by měl být boxer nervózní doma, před českým davem a s lidmi, které zná a kteří ho podporují? Já cítím v Česku velkou fanouškovskou podporu, která mě motivuje vpřed. Přesto, že jsem měla dlouholetou pauzu a teď se vracím zpátky, fanoušci na mě nezapomněli. Za to chci všem poděkovat!
Ono je hezký, že si člověk vše uvědomí, až když odpovídá na otázky novinářům (smích).
Kdo z vašich blízkých vás přijde podpořit?
Moje rodina je na každém mém zápase i v cizině. Lucerna je tak pro ně víc než samozřejmost. Přijede mě také podpořit můj první, jedinečný boxerský trenér Václav Němeček, který si mě nemůže nechat ujít (smích), z něj možná nervózní budu (smích). Ne, dělám si srandu. Přijedou přátelé, známí, lidé kteří mě podporují, partneři-sponzoři.
Na stejném galavečeru si zaboxuje i váš přítel Štěpán Horváth. Jak společně zvládáte období tvrdé přípravy?
Zatím jsme skoro vždy boxovali na stejném galavečeru, i když byly i výjimky. Myslím si, že do budoucna se to určitě změní. Ale za mě to zvládáme na jedničku (smích). Ono je to zvláštní, ale když trénujeme společně, máme stejné tréninky, většinou se i stejně cítíme. Buď dobře nebo špatně.
Promítá se náročnější období i do vašeho soukromého života?
Za tu dobu naší kariéry a našeho vztahu si myslím, ze jsme se naučili být profesionálové jak v našem sportu, tak v podstatně ve všem. Bez respektu a vzájemné podpory by to nikdy nefungovalo. Ve většině věcí máme stejný názor i stejné myšlení a cítění. To vám usnadní spoustu práce a ušetří spoustu času. I přesto, že jsme spolu 24/7 se cítíme být svobodní. Síla je v tom, že držíme při sobě v každé situaci, ale oba dva jsme zvlášť osobnosti. Pro nás je to přirozené, ale spoustu lidí nás obdivuje už jenom za to, jak hezký vztah mezi sebou máme. My ale ani nechápeme, jak můžou jiné vztahy bez společných priorit fungovat.
Po několikaleté pauze jste letos měla dva lehčí zápasy...
Bylo to po létě. Neprodloužila jsem smlouvu a tím pádem jsem se rozhodla sama za sebe, že musím zase začít. Zvolila jsem takovou cestu, abych se znovu rozzápasila. Řekla jsem si, ze chci stihnout tři zápasy do konce roku, což se mi podařilo. Hodnotím to pozitivně, splnilo to účel, kvůli kterému jsem to dělala. Nyní jsem znova aktivní boxerka. A o to celé šlo!
Jak jste ale trávila dlouhé měsíce bez zápasu?
Abych se přiznala, já se nikdy neohlížím do minulosti. Spoustu věcí jsem raději i zapomněla, sotva si je vybavím. Musela bych teď hodně přemýšlet (smích).
To znamená, že to asi nebylo šťastné období vašeho života...
Člověk musí ztratit, aby získal. Člověk musí spadnout na dno, aby mohl vstát. Vždy je to ‚něco za něco‘, v mém případě. Někdy vám život v něčem ubere, ale na druhou stranu přidá. Ztratíte něco na čem si myslíte, že vám záleží, ale mezitím získáte něco jiného, daleko lepšího.
Všechno zlé se v dobré obrátí?
Beru život takový, jaký je. Někdy je to tvrdý oříšek, ale vzápětí umí být taky dost štědrý. Život všem nabízí stejné podmínky a šance, ale je na každém zvlášť, jestli ty šance vidí a chytí je, nebo si bude donekonečna vybírat, nadávat, zůstane na místě a bude obviňovat hlavně všechny okolo.
Co vám tedy boxerský půst dal a vzal?
Kdybych se na to měla podívat pouze očima sportovce, tak nechápu, že jsem to vydržela. Ale dnes vím, že jsem tu pauzu potřebovala, abych určité věci dohnala. Například ve stravování. Díky covidové pauze jsem se naučila cca za rok každodenního učiva, jak se mám stravovat. Ne pouze jako vrcholový sportovec, ale i celkově jako člověk. To byste nevěřili, jaká je to alchymie (smích).
Dokázala jste tedy jak Popelka rozlousknout tvrdý oříšek a vybrat si odměnu?
Pokud to zhodnotím celkově, jsem v plusu. Bydlíme v Monaku, pro mě je to samo o sobě dostačující plus (smích), ale má to i další bonusy. Přestali jsme boxovat v Česku a nyní jsme v Monaku. Byli jsme každý sám a nyní jsme spolu. A začínáme znova zápasit! PS: Never give up!
Mimo Česko žijete už spoustu let, v Monaku se vám evidentně líbí. Ale co Vánoce?
Rozhodně budu doma s rodinou. Nepřála bych si být někde jinde s někým jiným! Minulý rok to bylo smutné, to jsme se domů na Vánoce dostat nemohli.
Můžete si vůbec užít svátky týden před zápasem?
Rozhodně ANO!!! Dokonce jsem moc ráda, že vážení je pár dní po Vánocích! Já nemám ráda, pouze sedět a jíst několik dní v kuse, z toho bych měla asi stres (smích). Ale těším se na lososa s bramborem a zeleninový salát.
