Češka na turnajích ráda loví nové soupeřky. Ještě raději jim láme ruce
30.05.2024
Autor: Barbora Poláková
Sára Štěpánová a její svět.FOTO: se souhlasem Sáry Štěpánové
Talentovaná Sára Štěpánová zvítězila na květnovém prestižním turnaji amatérského mistrovství světa organizace ADCC v grapplingu. Pětadvacetiletá zápasnice pražského klubu Penta Gym pod vedením Daniela Bartáka si ve Varšavě došla pro titul v kategorii pokročilých do 55 kilogramů, a to po pouhých dvou a půl letech tréninku. To je jen začátek slibně našlápnuté sportovní kariéry.
Koho jste cestou za zlatem musela porazit?
V pavoukovi jsem měla tři zápasy, všechny s polskými soupeřkami. A všechny se mi také podařilo ukončit na submisi do dvou minut, což mě těší. Se dvěma z nich jsem se předtím ještě nestřetla, a tak bylo skvělé otestovat své jiu-jitsu i proti někomu novému. Ten rybníček v ženských kategoriích ve střední Evropě je docela malý, takže objevit nové soupeřky je vždycky radost.
Je to váš největší úspěch? Kde všude jste ještě úřadovala?
Zatím je to asi můj největší úspěch, přinejmenším co se prestiže turnaje týče. Od března je to můj šestý turnaj a desátá medaile, teď se to trochu rozjelo. Obecně se pravidelně účastním turnajů organizace TATAMY v Brně, v posledním roce jsem ale byla i ve Vídni, německém Norimberku a několikrát ve Varšavě. Celkově mám odzápaseno kolem osmdesáti oficiálních zápasů.
Už máte doma vitrínku na trofeje?
Nejdřív jsem si medaile a pohár vystavovala na poličku, ale už je toho tolik, že na to mám krabici. Na lokálních turnajích v ženských kategoriích se medaile získávají poměrně snadno, proto pro mě mají větší hodnotu ty z prestižnějších turnajů. Pro ty je ale zapotřebí vyjet do zahraničí.
Máte nějakou osvědčenou techniku, kterou ukončujete soupeřky?
Armbar z guardu. Asi třicet z mých třiačtyřiceti ukončení je právě na armbar z guardu (páka na ruku, lámání ruky). Ty holky to prostě pořád neumí bránit. Ale počítám, že v profi kategorii to už bude jiné.
Trénujete a zápasíte i v kimonu?
Ano, ale jen málo. To je zrovna část jiu-jitsu, kterou dělám čistě pro zábavu, tam nemám žádné velké ambice, alespoň zatím ne. Když trénuji jedenáct hodin týdně nogi (bez kimona, pozn. red.), je fajn to rozbít hodinou nebo dvěma motání kimona. Pro mě je teď důležité naučit se bezpečně utíkat z leglocků (útoků na nohy, pozn. red.) a obecně rozšířit svou hru v nogi.
Jaký názor má vaše rodina na sport, který jste si vybrala?
Ze začátku moc nadšeni asi nebyli, ale když zjistili, že mě to opravdu baví a docela mi to i jde, podpořili mě. Když je čas, jezdí se mnou na místní turnaje, jinak alespoň fandí u live přenosů nebo online výsledků. Největší oporou na závodech mi je můj přítel, který mě při zápasech také koučuje a se kterým driluji techniky polovinu svého času na žíněnce. Jako vyšší pásek se mě už na začátku ujal a naučil mě spoustu technik. Vděčím mu tak, stejně jako Danovi, za všechno, co v BJJ umím.
S přítelem jste se tedy seznámila na žíněnce Penta Gymu?
Přesně tak. Jako vyšší pásek mi občas ukázal nějaké techniky. Protože mi to celkem šlo, bavilo ho to a věnoval se mi více. Postupně jsme zjistili, že si rozumíme i mimo sport. Dodnes se scházíme před tréninkem dříve a opakujeme spolu techniky. Je skvělé, že se tak každý den můžeme sejít u aktivity, která nás oba baví.
Co se vám líbí na bojových sportech? Byla jste rváčka od malička?
Lákalo mě to už odmala, ale v našem městě nebyl žádný klub bojových sportů. Proto jsem s grapplingem začala až při vysoké škole v Praze.
Už váš potkalo nějaké zranění?
Musím zaklepat, že zatím naštěstí ne. Jednou mi sice zůstal malíček u nohy v kimonu mého sparing partnera, ale to je maličkost. Z turnajů jsem se zatím vždy vrátila v jednom kuse. Doufám, že se budu zranění vyhýbat i nadále. Od podzimu bych si chtěla občas zkusit jít i profi kategorii, tak snad někde nenechám koleno nebo kotník.
Kam byste chtěla směřovat svou sportovní kariéru? Láká vás MMA?
Grappling jako takový mě opravdu baví a chci se věnovat do budoucna zejména jemu. Když zbude čas, ráda se někdy naučím i thajský box, ale asi jen pro zábavu.