Chochlíková s monoklem vypadala jak týraná žena. Letuška přišla s pomocí
09.11.2025
Autor: Barbora Poláková
Monika Chochlíková mimo boj.FOTO: se souhlasem Moniky Chochlíkové
Před týdnem si Monika Chochlíková střihla zápas pod naprosto speciálními pravidly v organizaci Karate Combat. Bojiště připomínalo díru se šikmými stěnami, oblečena byla do kalhot od kimona a na rukou měla malé rukavičky. O vítězství se v Miami prala se soupeřkou z Brazílie. Janaina Silva si příznačně říká Ironhand. Po výhře se Slovenka vracela domů a vítězný let byl završen nečekanou historkou z letadla.
Moniko, začněme od konce, co se vám přihodilo po cestě domů z USA?
Při nástupu do letadla si jedna z letušek všimla, že mám monokl. Podívala se na mě tak lítostivě a dvakrát se u mě zastavila, jestli jsem v pořádku, jestli nepotřebuji pomoct. Já jsem říkala, že ne, že jsem profesionální zápasnice a že mám po zápase. Ona, že tedy OK, ale bylo vidět, že mi nevěřila.
Když se potom vozilo jídlo, ona si klekla a vypadalo to, že něco hledá ve vozíku s jídlem. V tu chvíli mi položila pod stoleček ubrousek se vzkazem, jestli jsem v pořádku. Ona si asi myslela, že mě manžel týrá a jak seděl vedle mě, takže se bojím něco říct.
Pak jsem ukázala zápas a ujistila ji, že jsem opravdu v pořádku. Potom se začala usmívat už i na mého manžela (trenér Tomáš Tadlánek). Na jednu stranu mě to potěšilo, že jsou lidé všímaví. Kdybych opravdu potřebovala, asi by mě zachránila. Na druhé straně to bylo velmi vtipné.
V čem se lišila pravidla v americké organizaci?
Všechno tam bylo jiné. Byl to nezvyk. Pit (bojiště) jsme si mohli vyzkoušet jen pár minut před zápasem. Neměli jsme čas dát si tam trénink. Den předtím jsme koukali na hodně zápasů, abychom věděli, co od toho čekat. Věděli jsme, že pokud někdo umí využít tu šikmou stěnu, může vítězit, i když je tam natlačený, případně i když tlačí.
A co nezvyklé oblečení?
Bála jsem se, jestli se mi v kimonu bude dobře kopat. Ale bylo to úplně v pohodě. Když jsem v tom trénovala, hůře se mi kopalo, ale v zápase jsem to necítila. Soupeřka byla fakt dobrá, nepřemýšlela jsem nad kallhotami, ale abych přežila zápas.
Soupeřka byla v této organizaci zkušenější?
Ne, také měla první zápas a také to vzala na poslední chvíli. Já dostala nabídku už dříve, ale nedokázali jsme se dohodnout časově. Teď mi přišla nabídka na zápas dva týdny předem. Já si říkala, že mám po zápasu v Oktagonu, že si dám dovolenku, oddechnu si, ale taková nabídka se nenaskytne jen tak. Navíc v Miami. To bylo vždycky město, které jsem chtěla v USA navštívit. Měli problém najít mi soupeřku, každý se mnou nechtěl jít, ale tato soupeřka z Brazílie to vzala.
Byla proti vám výrazně podsaditější, silovější typ…
Byla takový Mike Tyson. V rukách měla brutální bomby. V prvním kole jsem se chytla do vlastní pasti. Vzala jsem to do klinče a ona mě tam natrefovala. Ve velkých rukavicích to neprojde, ale těmi malými ano. A já jsme to nečekala. Jedním úderem mě pěkně nahulila. Asi jsem si i zabruslila.
Nakonec jste ale na body zvítězila...
Osobně si myslím, že první kolo jsem prohrála, ale v dalších jsem ji už do ničeho moc nepustila, takže se mi podařilo překlopit zápas na svou stranu.
Jednali jste už i o dalších zápasech?
Oni by se mnou chtěli spolupracovat i dále.
Byl by to nový impuls do vaší kariéry?
Ještě jsem celou zkušenost v sobě nezpracovala. Byla to zajímavá zkušenost, chtěla bych si ji v budoucnu zopakovat, ale nevím, jestli bych přistoupila na nějakou delší spolupráci, pokud bych nestíhala thaibox. Když je to jednorázovka, tak nemám problém s žádnými pravidly, ale jestli si mě chce nějaká organizace upsat na delší dobu, tak nad tím už musím víc přemýšlet, aby to zapadlo do celého konceptu.
