Český talent jde do boje. Rád stojím proti soupeři a přestřeluju se, prostě bitka, chlap na chlapa
11.11.2021
Autor: Libor Kalous
Rád stojím proti soupeři a přestřeluju se, prostě bitka, chlap na chlapa, říká Dvořáček.VIDEO: kaocko.cz
Když se na něj podíváte v tréninku, nechtěli byste proti němu stát v ringu. Vysoký, rychlý, granát v ruce. A to vše podporuje hlava, která se chce bít. Takový je svět dvacetiletého Davida Dvořáčka, kterého v pátek čeká v Abú Dhabí fight v K-1 na Enfusion ve váze do 77 kilo. Zatím stihl za krátkou kariéru 38 výher a 8 porážek. Podle jeho nastavení jde jen o začátek.
„Mám za sebou MMA, box, K-1 i thajský box, ale chci jezdit víc K-1, ta mě baví, v thajském boxu mě nebaví klinče. Já rád stojím proti soupeři a přestřeluju se, prostě bitka, chlap na chlapa,“ přiznal před odletem Dvořáček pro kaocko.cz.
Na Enfusion už jednou bojoval, tenkrát padl. „Šel jsem s hodně vysokým borcem, který to měl 26:0, líbilo se mi to, udělal jsem s ním vyrovnaný zápas, teď mám vyrovnaného borce, rozstřílím ho a vyhraju,“ nemá pochyby zástupce Spejbl gymu, který v civilu nosí brýle. Skoro vzorný student, který tráví hodiny v knihovně. Omyl.
„Táta mě přivedl ke sportu. V pěti letech jsem začal s judem a v jedenácti jsem přešel na box. Mám rád postoj, je tam větší kontakt. Je to víc adrenalinu, nevadí mi dostávat, naopak mě to víc žene, ještě víc pak tlačím. Mám tvrdou bradu, ještě mě nikdy nikdo nevypnul,“ říká Dvořáček, který s postupem let už dokáže krotit návaly, horkou hlavu.
„Měl jsem to tak, ale Miky (trenér Michal Vančura) mě naučil chladnokrevnosti, i v bitce si můžu počkat, takový chladný zabiják. Chce to taky myslet,“ připomíná dvacetiletý kickboxer, který vidí svoji největší přednost v boxu. K tomu má dlouhé ruce, což se vždycky hodí.
„Od nového roku chci jezdit i profi box, v boxu si ještě víc věřím než v K-1. Spáruju třeba s Vasilem Ducárem, mám s ním odjeto fakt mraky kol, klidně i deset kol týdně. Nejlepší je učit se od nejlepších. Když jsem sem přišel, dostal jsem od Vasila takový lynč, že jsem dva dny ležel, teď s ním dělám vyrovnaná kola. S ním mě to baví asi nejvíc, má větší granáty, dobrý oko, s ním se můžu posouvat,“ dokáže také Dvořáček přijímat a učit se od jiných.
Kde se vidí za pět let? Plány má docela jasné. „Určitě bych chtěl být v Glory a zápasit s těmi nejlepšími. Do budoucna bych chtěl chodit polotěžkou váhu, ta je do 92 kilo. Mít do stovky v tréninku, to by byl ideál. Teď mám 82, můj táta má 120 kilo, takže dispozice určitě mám,“ těší se Dvořáček, že naroste do větších rozměrů.
Škola a sport. Co má navrch, čemu dává přednost? Snadná odpověď. Základ udělal, tím je maturita, přesto dále studuje. "Chodím na VOŠ, zaměření management firem. Snažím se tam chodit, ale na prvním místě je sport, to je jasná meta, chci se tím živit a být nejlepší. Máma mi řekla, ať udělám maturitu, pak se tomu můžu naplno věnovat, táta to věděl odmala, udělám maturitu a budu trénovat a zápasit,“ je spokojenost u domácího krbu.
Dvořáčkovi je dvacet let, ví, kam chce směřovat kariéru, ale svět není jednoduchý a klade do snů překážky. „Určitě zranění může být problém, chytnout se špatný party, která by mě stáhla, to by byl malér, ale já jsem pořád v gymu, tady se navzájem posouváme. Možná i holka, ale já bych si vybral rozumnou, která by mě podporovala.“
A co třeba večírky, party, pařby? Ani tady nevidí Dvořáček směr. Navíc pracuje na dveřích, takže kontaktu s lidmi má dost a dost. „Snažím se domluvit s lidmi, občas se najdou cizinci, kteří dělají problém, ale nenechám se vytočit, musela by padnout první rána, abych zakročil. Na konflikty jsem zvyklý, nemám problém s těmito situacemi,“ je v klidu Dvořáček a pěsti si nechává na zápasy a trénink ve Spejbl gymu.
„S Mikym trénuju, stará se o mě a Spejbl mi dělá manažera. Mám ho rád, odmala jsem ho sledoval. Byl to můj velký vzor,“ připomíná Ondřeje Hutníka, legendu českého thajského boxu.