Ikona českého MMA André Reinders buduje úspěšný klub, i když kolem dokola řádí pandemie
13.01.2021
Autor: Milan Švec
Skončil rok 2020, který byl pro všechny dost, když to napíšeme slušně – nekomfortní. Život na celém světě se zastavil. Ale bojovníci, jak už to mají v názvu, bojují dál. Jako zázrakem se v této době podařilo Andrému Reindersovi, který udával tón prvním zápasům českého MMA, sestavit tým, který sbírá jednu výhru za druhou. A že párkrát zakopl a vítězná šňůra v pevnosti Brno se na galavečeru Oktagon 20 zastavila? Co na tom. „Nejsme kapela, abychom pořád vyhrávali!“ říká bývalý evropský šampion, který pomohl na konci roku získat titul „Terminátorovi“, třem svým svěřencům tituly Oktagon Underground a hlavně klubu bilanci, ze které se tají dech: 26 výher, 6 proher a 1 remíza!
Velký rozhovor s André Reindersem si můžete přečíst v novém vydání časopisu Bojová umění, tady máte malou ochutnávku. V novém čísle se jinak můžete na další zajímavosti.
Patříte mezi ikony českého MMA. Spočítáte z hlavy, jak dlouho se v tomto sportu pohybujete?
Začal jsem po vysoké škole, kterou jsem absolvoval v Brně. Při studiu jsem se věnoval Muay Thai. Po návratu do Prahy jsem skončil s thajským boxem a začal trénovat MMA. A jak je to dlouho? Počkejte chvilku, musím to spočítat. (usmívá se) Vychází mi to na šestnáct let, kdy se věnuji MMA.
Na jaké úrovni, kdy jste začínal, bylo v té době MMA?
Byla to taková ta přechodová fáze, mezi Vale tudem, kdy se v souboji smí skoro všechno, a MMA. Já jsem tu první fázi vlastně na vlastní kůži pořádně nezažil. Ale už jako divák jsem se zúčastnil legendární „Brumlovky“. Když jsem začal trénovat a věnoval se naplno tomuto sportu, nabíral už konkrétní podobu současného MMA.
Takže se objevovala první pravidla, která ten sport ovlivnila do dnešní podoby?
Ze začátku ještě ne. Vždycky záleželo na pořadateli, co v zápasech povolí a co ne. Zápasil jsem na galavečerech, kde se mohlo zápasit bez rukavic, často tenkrát bylo dovoleno kopání do hlavy soupeře, který byl na zemi i tzv. Stompy, tedy dupání na soupeře… To jsou dnes techniky, které už v kleci nevidíte. Dá se říct, že na začátku mé kariéry byla pravidla hodně volná a různorodá.
Říká se o MMA, že je to takový desetiboj bojových sportů. Souhlasíte?
V tom bych vás opravil. V současné době je to samostatná sportovní disciplína, která si jen bere hodně technik z jiných sportů. To, že je to bojový desetiboj, se říkalo dřív. Ano, byla to kombinace více druhů bojových stylů. Ale v současné době? MMA šlo tak dopředu, že už je to samostatná sportovní disciplína, která samozřejmě využívá techniky z různých bojových sportů, ale už si to hodně přizpůsobila sobě. A to například techniky, které jsou důležitou součástí MMA, jako je práce na pletivu, což samozřejmě v žádném jiném sportu neexistuje, jsou hodně důležité. A je to dnes už náročná součást přípravy zápasníka. Zabírá spoustu času jenom naučit se využívat to pletivo k tomu, abychom soupeře dostali na zem. Nebo naopak využít pletivo k tomu, aby se soupeř dostal nahoru a začal znovu boj v postoji…
Můžeme se shodnout, že MMA je samostatný sport. Ale který bojový styl mu vévodí, k jakému má nejblíž?
Na současném MMA je krásně vidět vývoj našeho sportu. V začátcích bylo velmi dominantní brazilské jiu-jitsu. S ním zápasníci vyhrávali první turnaje. Bylo to dané tím, že soupeři ty techniky prostě neznali. Postupně, jak jiu-jitsu začalo pronikat do našeho sportu víc a každý bojovník se ho musel naučit, tak už bylo čím dál víc náročnější ty techniky využít k nějakému ukončení zápasu. Začal se víc prosazovat wrestling a v něm ten lepší začal diktovat soupeři, kde se zápas bude odehrávat...
Kdo je vlastně členem elitního klubu Reinders tým?
V současné době máme dvaadvacet profesionálů. Už když jich bylo dvacet, říkal jsem si, že už je to takový stop stav. Nějaké profíky jsem si vychoval, někteří do mého klubu přišli. Ale už jsem si začal uvědomovat, že je to dost. Zakládám si na tom, že mám ke každému bojovníkovi svůj individuální přístup. Nechci, abychom byli továrnou na bojovníky! Opravdu s každým pracuji nějakou formou individuálně, aby měl každý svůj styl a trénink, pokud je to možné…. Ale to nejde do nekonečna. Proto, když jsem měl dvacet zápasníků, vyhlásil jsem, že už nikoho nebudu do klubu nabírat....
A splnil jste to?
Ne. (směje se) Později za mnou přišla Magda Šormová a Jakub Běle, který odešli z Penty a hledali oddíl, kde by se mohli připravovat. Přišli za mnou. A vzhledem k tomu, že oba s námi občas už trénovali, znali se s mými svěřenci a zapadli do našeho týmu, tak jsem je ještě do klubu přijal. Dvaadvacet bojovníků je už pro mě opravdu strop. Nechci přijímat další, minimálně do té doby, kdy nebudu mít další asistující MMA trenéry, kteří mi budou schopni pomáhat v tom, aby ta příprava bojovníků byla adekvátní.
Jak moc můžete mluvit do toho, s kým se váš svěřenec utká? Třeba nemá na nájem, na splátky a rád by zápasil, aby si něco vydělal?
Vždy jde o nějakou komunikaci mezi mnou, promotérem a bojovníkem, která se musí někde potkat. Každý má na tom nějaký svůj zájem. Promotér chce mít atraktivní zápas, aby přilákal lidi. Bojovník chce vyhrát a dostat se ve své kariéře co nejdál. A já? Snažím se, aby ten bojovník výkonnostně rostl. Nemá smysl, aby on byl oběť a žrádlo pro někoho o úroveň jinde. Musí ten zápas v první řadě chtít sám bojovník a já musím být schopen objektivně posoudit na co má a na co ne. Nikdy bych určitě neposlal bojovníka do zápasu, kde nemá šanci vyhrát!