Není vojna, všichni muži by měli projít bojovými sporty. Naučí se bránit, zesílí. Z mladých rostou fracci, říká Spejbl
14. 9. 2021
Autor: Libor Kalous
Ondřej Spejbl Hutník.FOTO: se souhlasem Ondřeje Spejbla Hutníka
Legenda. Kdo se jen otřel o bojové sporty, musí vědět, kdo je Ondřej Spejbl Hutník. Fighter, který se věnoval především thajskému boxu. Roky patřil k české elitě, úspěchy slavil i v zahraničí. Dnes vede Spejbl gym. Ostrý v ringu, ostrý umí být i mimo. Stačí mu dát prostor. Jak on vidí dnes bojové sporty?
„Lidi vnímají zápasníky už jinak, tohle je dobrá zpráva. Dokážu to posoudit, thajskému boxu se věnuji od třinácti, teď mi je osmatřicet a moje kariéra ještě neskončila. Vidím, že lidi přijímají bojovníky lepé než dříve. Už si nemyslí, že to jsou úplně debilové, naopak vidím, že je tu společenská prestiž, což si zápasníci zaslouží, protože tohle je neuvěřitelná dřina, odříkání a naskakování do zápasů je hrdinství.
Zápasníci si zaslouží fame a peníze. A to proti fotbalistům a jiným takovým podobným sportům kde mají násobky platů. Myslím si, že výkon fotbalistů není ani tak nebezpečný.
|
POHLED ONDŘEJE SPEJBLA HUTNÍKA
|
Samozřejmě to tu není jako v Americe, to je daný tím, že Česko je malý trh, čeští zápasníci mají těžší se výrazněji prosadit. Je to i otázka marketingu, když my někoho dáme do Holandska na prestižní akci, tak nejde jen o výsledek, ale oni budou také zjišťovat, kolik lidí si z Česka koupilo PPV kvůli našemu bojovníkovi. Oni koukají na čísla, ale když bude dobrý, bude tam soupeře deklasovat, nechají si ho, ale říkám, že to není jen čistě o výkonu v ringu.
Když vezmu Spejbl gym. Minulý víkend jsme měli čtyři kluky na UPC Fight, na Heroes Gate bylo šest lidí a Dvořáček jel do Holandska. Jedenáct lidí zápasilo na třech místech, to je náš rekord.
My nejsme komerční gym, my jsme vysoce profesionální gym na úrovni, máme velké procento lidí, kteří odpadnou. Lidi to tu baví, tréninky jsou tvrdý, ale ne všichni tento nápor vydrží. Směřuju to k tomu, že když tu makáme, tak chci, aby zápasili. Věnujeme se tomu v gymu všichni trenéři.
Jdeme do toho srdcem, chceme, aby kluci v sobě našli odvahu, i když prohrají, aby se nezlomili a šli si za tím.
Když není vojna v dnešní době, dal bych všem mužům nad osmnáct let, aby si prošli bojovými sporty. Třeba tři zápasy v MMA, tři v boxu a tři v thajském boxu. Naučí se bránit, tělo jim zesílí.
Navíc dojdou k velmi důležitému stavu. A tím je pokora, dále tu je přijmutí autority a odložení ega. Tohle je thajský box. Tohle tady chybí, z mladých rostou fracci, začnou fetovat a jsou k nezastavení, což se v Praze děje dnes a denně. Nechci tady drogy, chci, aby si všechny emotivní emoce lidi vymlátili na tréninku.
Já jsem začal trénovat v roce 1996 a o tři roky později jsem mohl přejít na MMA, tehdy to bylo ještě Vale Tudo. Mně se to ale nelíbilo. Já jsem jel v sedmnácti letech jdo Thajska a vyhrál jsem tam mistrovství světa, Miky (Michal Vančura) tam byl třetí. Mně se líbila tradice, hudba, mohl jsem tancovat před zápasem. Tohle vše mě v Thajsku nadchlo. Fighteři tam byli vážení, měli společenský status.
Dřív byl v Thajsku králem nejlepší zápasník, tohle beru jako rozumné řešení hierarchie ve společnosti, takto by to mělo být. Když měla být válka s Barmou, králové fighteři si to dali mezi sebou. Kdo vyhrál, zabral území a nedošlo k zabíjení tisíce nevinných lidí.
U thajského boxu se mi líbí historie, pokora, respekt, takto to má být u bojových sportů, ale třeba MMA tohle nemá, to je spatlanina všech možných sportů dohromady.
Třeba v Nizozemí jsou extrémně před námi, možná dvacet až třicet let. Ať je to chování, jednání, mají tam peníze. Jde o sponzory, firmy, podvědomí o tomhle sportu. Vezměte si MMA, co teď dělá s bojovými porty.
Dřív nás nikdo neznal a lidi nejdou blbí. Lidem se víc líbí, když se bojuje v postoji, tohle je více atraktivní, co si budeme povídat. Musíme makat, podporovat thajský box, i proto budu v říjnu pořádat jednu akci."