Chtěla být za dámičku, místo toho si musela vzít pánský suspenzor
08.12.2025
Autor: Barbora Poláková
Fabiana Bytyqi.FOTO: se souhlasem Fabiany Bytyqi
Česká boxerka Fabiana Bytyqi má za sebou poslední velký zahraniční zápas kariéry. Vítězství a titul z anglického Derby nepřivezla, splnila si však sen, zápasila v kolébce moderního boxu. S Francescou Hennessy prohrála po desetikolové bitvě na body. Pro bývalou světovou šampionku organizace WBC Bytyqi však nastalo ještě jedno 'poprvé'. Na sklonku kariéry si poprvé musela obléknout do zápasu suspenzor. A hned pánský. Finální loučení s kariérou proběhne 10. ledna na galavečeru v Brně.
Fabiano, v čem byl zápas v Anglii jiný než ty ostatní?
Bylo to přesně podle mých představ. Doufala jsem, že to bude organizovaný a pěkný galavečer, a to se přesně stalo. Ať už na galavečerech u nás nebo i když jsem zápasila v Turecku, tak spousta věcí měla zpoždění a nebyla tak, jak měla být. Ale tady bylo všechno přesné do puntíku. Chovali se k nám hezky, všechno bylo super. Každému bych přála, aby si zaboxoval na nějakém větším galavečeru v Anglii.
Jaká byla atmosféra?
Náš zápas byl druhý od konce, hlavní předzápas večera. Fanoušci mě přivítali potleskem, což já byla připravena na to, že mě vybučí, jak to znám z televize. A soupeře domácí největší hvězdy v hlavním zápase večera taky vybučeli. Ale mně se to nestalo, to bylo fajn. Potlesk byl samozřejmě menší. Během zápasu už mi bylo jedno, jestli povzbuzují mě, nebo soupeřku. Slyšela jsem, že povzbuzují, to bylo směrodatné.
Přepadla vás nostalgie posledního zahraničního zápasu?
Ani ne, celkově mi to nedocházelo. Nedávala jsem tomu velkou váhu, snažila jsem se jen obstojně zaboxovat. Až před posledním kolem mi trenér řekl, že je to poslední kolo venku, ať si to jdu pořádně užít. A fakt jsem si ho pořádně užila.
Dala jste do toho všechno...
Říkal mi, ať to zkusím urvat, že je to naposledy, co boxuju venku, tak jsem se snažila ještě o něco víc, ale už nebylo co. Soupeřka byla rychlejší, pohlídala si to na dva údery, zaklinčovala, opřela se do mě a nedala mi žádný prostor.
Prý jste v zápase měla pánský suspenzor, proč?
Za celou desetiletou kariéru jsem na sobě neměla suspenzor ani chránič hrudníku. Ale anglická federace má svá pravidla, že ženy musí do zápasu nosit suspenzor. Já tam seděla a říkala jsem jim, že jsem ho nikdy neměla na sobě, žádný nemám a popravdě jsem ani nevěděla, kde ho v tom městě mám sehnat. Dali jsme jim za úkol, ať ho seženou oni.
Jak to tedy dopadlo?
Když mi na pokoj přinesli suspenzor, v tu chvíli mi padlo zápasové oblečení, co jsem měla připravené. Naštěstí jsem měla zabalené ještě jedno, z minulého zápasu, které i přes suspenzor sedlo. Ještě jsem si to večer zkoušela a zdálo se mi to nějaké divné. Sundala jsem ho a došlo mi to. Aha! On je pánský! Tím jsem se nenechala rozhodit, prostě jsem si to natáhla a šla. Nedalo se svítit.
Jak moc je pánský suspenzor odlišný od dámského?
Je hodně podobný, jen je malinko jinak tvarovaný, aby ochránil pánev. Je to takový trojúhelník. Tady jsem měla mezi nohama takovou tu bouličku, takže parádička.
Jaké jste měla v plánu oblečení?
Soupeřka byla taková chlapštější, svalnatější, tak jsem si říkala, že si vezmu sukýnku a budu za dámičku. Hm. Tak to bych pod to ani nenarvala.
Nebylo by lepší nemít žádný než pánský?
Bylo. Důvodem pro suspenzor je, aby chránil ženské reprodukční orgány. Děkuju, ale... Tím, že jsem měla pánský suspenzor, tak to ani neplnilo tuhle funkci, takže by bylo lepší, kdybych ho neměla. Ale bonus byl, že ten suspenzor byl celkem velký, takže jsem v celém zápase téměř necítila spodky, až na jeden někdy ve třetím kole.
Připsala jste si třetí kariérní porážku. Co se změnilo od dob, kdy jste sbírala jen vítězství?
Zápasila jsem v atomové váze, to bylo jiné. Pak jsem prohrála s Tinou (Rupprecht) kvůli zranění. Nechci dělat predikce, ale kdyby byla odveta, tak věřím, že si Tinu budu schopná namazat na chleba. O tom jsem vnitřně přesvědčená. Ale pak jsem šla s váhovkou nahoru. Ani nevím, jestli je ta váha pro mě ideální, nebo není. Já už si prostě jen řekla, že si to chci užít a brát jen větší a hezčí zápasy.
Užila jste si je?
Turecko jsem vzala celkem short notice, ani jsem nevěděla pořádně, v jaké váze mám zápasit. Jela jsem do tepla, ohřát se. Soupeřka (Seren Cetin) byla skvělá, tak jsem si řekla, proč ne, jdu do toho. Nešla jsem tam s tím, že jdu prohrát, ale věděla jsem, že se to může stát.
Francesca, to jsme věděli, že je to mladý talent, který je právě na vzestupu. Myslím, že do pár zápasů si sáhne na titul mistra světa úplně v pohodě. Je to jednadvacetiletá holčina, která na tom ještě není tak dobře silově, ale to za dva, tři roky vypiluje a co já bych s ní pak dělala, to nevím.
Je ten správný čas skončit?
Myslím, že do důchodu odcházím adekvátně. Ty holky, co teď rostou, jsou v něčem zase o level jinde. Je super, že se to děje, pro box je to skvělý.
Je nastupující generace o level výš?
Troufám si říct, že ano. Třeba Francesca má k tomu ideální podmínky. Nemusí chodit do práce, kompletně se živí boxem a všechno se točí kolem boxu. Je pod dobrou stájí, peníze tam jsou. Když máte podmínky, že si můžete jen trénovat a mezitím regenerovat, tak ty výkony jsou logicky úplně jinde. Hlavu máte jen ve sportu. Bylo by super, kdyby to takhle měli i boxeři u nás.