Olympiáda. Podaří se mise ke splnění celoživotního snu? Daní může být trvale poškozený prst
18. 4. 2021
Autor: Libor Kalous
Zápas, tady to nejde někdy v rukavičkách...ZDROJ: Lenka Bartáková
Se zápasem začal ve čtyřech letech, dnes má Oldřich Varga o třiadvacet let více. Tréninky na žíněnkách, to je jeho život, který má svůj vrchol. Tím je v posledních měsících olympiáda. Český reprezentant se upíná k Tokiu. Kvůli zranění prstu vynechá mistrovství Evropy příští týden, následující měsíc ale nebude chybět na světové olympijské kvalifikaci. Ta proběhne 6. až 9. května v Sofii. Tady bude poslední šance na místo do Japonska.
Co vaše poraněná šlacha na prstu, kvůli které vynecháte Evropu?
Ta se bohužel moc dobře nehojí, proto vynechávám mistrovství Evropy, abych byl trochu schopný na světovou kvalifikaci. Pořád mám prst nateklý, pořád mám dlahu, se kterou mě na žíněnku normálně nepustí. Do kvalifikace to musíme dát do kupy.
Jak probíhá léčba?
Je pravda, že to mě trochu znervózňuje, protože prst nemohu pořádně ovládat. Zatím to nevypadá úplně dobře, asi ho holt už nikdy nenatáhnu. Na tohle se na závodech ale běžně zapomíná.
Máte omezení i v běžném životě?
Prst nenatáhnu, stále je ohnutý, to je nepříjemný. Čekal jsem, že prst bude za dva týdny v pořádku, teď už to je čtvrtý týden, což není dobrý. Musím pořád trénovat, prst namáhám, to tomu taky nepomáhá.
Vy spoléháte hodně na sílu, jaká cítíte omezení v tréninku?
Je to problém, protože si dělám svoje úchopy a teď to moc nejde. Musím vymyslet něco jiného. Hodně používám levou ruku. Místo toho, abych zabíral pravou, tak chodím pravou zespoda a snažím se na každého najít, co na něj bude fungovat.
Jak toto zranění může být velká komplikace pro samotné závody v květnu?
V tréninku to je hodně nepříjemný, ale na závodech se tohle nepočítá, tam se jde, i kdybych nemohl zápasit, jdu. Nějak se to zatejpuje.
Evropská kvalifikace se vám povedla, předváděl jste dobré výkony, pomohlo to vaší psychice?
Práce s psychikou je na dlouhou dobu. Ne že by se nedalo něco udělat za krátkou dobu, ale nastavení více méně zůstává, bude záležet na momentu, co se bude honit hlavou. Jinak každý úspěch vás trochu nakopne, dá vám sebevědomí, že tam nejste jen do počtu.
V květnu je poslední šance se kvalifikovat na olympiádu do Tokia…
Necítím nervozitu, takto to nevnímám, naopak se tam těším. Na evropské kvalifikaci jsem překvapil trochu i sám sebe, člověk se přesvědčil, že to jde. Teď půjdu na světovou kvalifikaci s tím, že se to povede.
Jak spíte?
Doma je to v pohodě, na závodech je to horší, je tam jiná postel, jiné světlo, jiné hluky. Já si na závody vozím vlastní polštář, což mi hodně pomáhá. Přesto v kombinaci s nervozitou před zápasem se vždy nepovede dobře vyspat.
Hecujete se v týmu?
Pomáháme si, společně se rozcvičujeme, radíme si na soupeře. Jako tým fungujeme dobře.
Účast na olympiádě sport zviditelní, koukáte na to i takto?
Prožívám to jako každý sportovec, který na to trénuje celý život. Pro sport by to bylo skvělý, jako individuální úspěch by to bylo taky úžasný, je to vlastně celoživotní sen.