Veliteli, jak jste boxoval? slyší v práci bojovník Ryba. U vězňů, které hlídá, má velký respekt
15.04.2021
Autor: Jiří Voráč
Když není v ringu, obléká Michal Ryba vězeňskou uniformu...ZDROJ: Jan Jirkovský
Před pár dny vyhrál zápas v profesionálním boxu v Polsku a hrnula se na něj chvála ze všech stran. Bojovník Michal Ryba si to užil, na nějaké oslavování ale tenhle chlapík, co má za sebou v profi boxu na padesát zápasů, Českou republiku reprezentoval v thajském boxu a stal se i vicemistrem Evropy WKN v Belgii, neměl čas. Druhý den ho totiž čekala noční v práci. Dělá u Vězeňské služby ČR, kde dohlíží na odsouzené delikventy v Kuřimi. „Spěchal jsem do práce na dvanáctku,“ usmívá se Ryba během rozhovoru pro kaocko.cz.
Bojovým sportům se věnujete řadu let, máte i hodně úspěchů. Vážně to bez práce nejde?
Je to zdroj obživy. I kdybych byl mistr světa, tak bych zaměstnání nenechal. V dnešní době je jistota práce moc důležitá, navíc je to zaměstnání i celkem dobře placené. Doba je fakt hodně složitá, vidím to u mámy, která je kadeřnicí.
Začínal jste s thajským boxem, pak jste se posunul mezi profesionální boxery a zkušenost jste udělal i v Oktagon Undergroundu. Proč u vás vyhrává box?
Bojovým sportům se věnuji čtrnáct let, teď hlavně profesionálnímu boxu. S tím thajským hodně lidí skončilo, všechno to převálcovalo MMA, nebyly nabídky k zápasům. MMA se veze na vlně, možná už je sledovanější než hokej, valí to všude.
Vypadá to, že vás ale úplně neuchvátil, nebo je to jinak?
Šel jsem do zápasu v Oktagon Undergroundu, dostal jsem nabídku jít bojovat proti Matouši Kohoutovi, což je můj kamarád. Snil jsem o tom, že si dáme zápas a splnilo se to. Samozřejmě tam máte v podvědomí, že bojujete proti kámošovi, ale to všechno zmizelo s prvním úderem. Zápas jsem prohrál, ale všechno bylo v pohodě. Když to skončilo, zašli jsme na Plzeň a probrali to. Všechno bylo v pohodě. Ale to bylo i před zápasem.
Jak to myslíte?
Já nejsem na nějaké to pošťuchování při vážení, kdy jsou bojovníci čelo na čelo. Je mi jasné, že je to zajímavé pro média, která se toho třeba chytí, ale já jsem slušně vychovaný a k tomuhle bych se prostě nesnížil.
Jak se vám hodí vaše zkušenosti z bojových sportů ve vaší práci u Vězeňské služby? Hlídáte asi řekněme „ostré“ kluky, co?
To je pravda a je dobrý něco umět. Samozřejmě jsem rád, když ale ty věci nemusím využít. Pochopitelně, že když nějaký zápas vyhraju, něco dokážu, tak se to rozkřikne. A nejen v práci, ale i ve městě. Takže lidi většinou vědí, co si můžou dovolit.
Zajímají se vězni o vaše sportovní úspěchy?
Mají zájem. Třeba teď v pátek jsem měl zápas a v sobotu šel na noční. A večer, když jsou vycházky, tak hned padaly otázky - Veliteli, jak jste boxoval? Docela bych řekl, že mi i fandí.
Dobré je to asi i v tom, že je jim jasné, že byste se s případnou nekázní vypořádal a nedopadlo by to pro ně dobře, že?
Nováčci někdy něco zkusí, jsou drzí. Ale další odsouzení je na to rychle upozorní.
Takže jste nemusel nic ze svých dovedností využít?
Párkrát ano, když se někdo chtěl třeba sebepoškozovat. Stalo se i to, že byl někdo agresivní. Vážně jsem ale raději, když je to v pohodě a mám klidnou službu.
Viděl jsem na internetu, že mohou odsouzení i sportovat. Neřekne si někdo z vězňů o radu?
Že bych tady ve věznici někoho trénoval, to ne. Ale už jsem přemýšlel nad tím, že bych udělal nějakou besedu nebo povídání. Oni mají bojové sporty rádi. Chtěl bych ty kluky zkusit namotivovat. Do posilovny ale můžou jen někteří z vězňů. Záleží na trestu i na tom, kolik pochval třeba mají za práci.
Někoho by mohlo napadnout, že máte výhodu třeba v tom, že si zaposilujete v rámci práce. Takže to tak není?
Kdyby to tak bylo, tak by se mi to líbilo. (usměje se) Ono je to někdy složité po dvanáctce v práci jít trénovat. Ale i já jsem zažil, když nebyly zápasy, že jsem třeba po práci šel ještě dělat na diskotéku. Tahle doba je šílená pro všechny. O mámě, co je kadeřnice, jsem mluvil, jsou tu mámy samoživitelky.
Všiml jsem si příspěvku na sociálních sítích, kdy se Vězeňská služba ČR pochlubila vaším úspěchem. Potěšilo vás to, že vám fandí?
Když se to někde objeví, jasně, že má člověk radost. Po úspěchu takové věci přijdou. Určitě to ale třeba není tak, že bych kvůli tomu dostával nějaké volno. Když mám zápas, musím si vyměnit služby. Takže třeba teď před zápasem v Polsku jsem sice měl pět dní volna, ale teď mám šest dní po sobě dvanáctky. Nebo to řeším formou dovolené. A taky se mi stalo, že se mi to nepovedlo pracovně vyřešit, takže jsem do zápasu a řeknu, že i docela dobrého, nemohl jít. Takové věci hodně bolí, ale je to život.
Říkal jste, že bojujete čtrnáct let. Vidíte se do budoucna i jako trenér?
Přesně tak, už jsem i trénoval mládež, takže bych chtěl být jednou trenérem. Teď trénuji taky pár lidí, pořád se ale soustředím hlavně na sebe, ještě bych chtěl něčeho dosáhnout. Třeba v červnu už mám domluvený další zápas v Polsku. Ale snad bude i něco dřív.
Vážně byste do toho zase šel i dřív?
Já jsem si po zápase den a půl odpočinul, nemám zranění, váha je dobrá. Pokud to dovolí pracovní vytížení, šel bych do zápasu rád. Když člověk vyhraje, roste i v žebříčku.
Po dvanáctce v práci toho ale musíte mít často dost...
Tady se musí umět rozlišit, kdy jde o lenost a kdy je člověk unavený a vyšťavený. V takové chvíli si nedávám sparingy, těžký tréninky, ale spíš kardio. A když jste se ptal na ten trénink třeba v práci, tak to taky jde, ale před ní. Když jdu na sedm, tak to znamená přijít dřív a vstávat musím ve 4:40.
A k tomu ještě zvládáte sám trénovat další lidi. To musíte mít bojové sporty opravdu rád. Nabíjí vás třeba pozitivní ohlasy po vítězném zápase?
Víte, jak to je. Když se vyhrává, tak je těch kamarádů hodně. Plácají vás po ramenou, ale když se prohraje, tak se najednou nikdo neozve. Zůstanou vám jen ti opravdoví známí. Chtěl bych moc poděkovat kamarádovi Jaroslavu Zelinkovi. Trénuji ho a on mi na oplátku už dva roky pomáhá. Podporuje mě a já mu na oplátku dávám do těla. Ještě bych chtěl poděkovat sponzorům: celní jednatelství Zelinka a Zelinka holding a.s., rekonstrukce nemovitostí Oto Vyskočil, Mráz léčí, Brněnská inkasní agentura - www.zaplatdluzniku.cz, Restaurace Olšovec, BoxingMachine Krabičková dieta - jsmeFFMenu. A také tělocvičně Jetsaam gym Brno, kde se připravuji pod vedením kamaráda a trenéra v jedné osobě Milana Procházky.