Olympiádu už musím urvat. Omarov věří v úspěch i bez kapesníku od babičky
17.04.2021
Autor: Libor Kalous
Když to lítá... ZDROJ: Lenka Bartáková
Několikrát byl blízko. Jeden zápas, pár sekund a mohl se probojovat na olympiádu. Artur Omarov se přes vysněnou laťku chce přehoupnout i nyní. Za pár dnů ho čeká mistrovství Evropy, v květnu světová olympijská kvalifikace. Poslední šance na Tokio. „Teď už to musím urvat, nesmím nechat nic náhodě. Teď doufám, že si to nenechám utéct,“ je odhodlaný český reprezentant.
Máte před sebou mistrovství Evropy příští týden, v květnu je olympijská světová kvalifikace, jste rád, že jsou turnaje blízko u sebe?
Jednoznačně je důležitější světová kvalifikace, Evropu bereme jako přípravný turnaj. Jdeme pro výsledek, ale jedeme se vyzápasit. Vrcholem bude světová kvalifikace.
Před pár týdny byla evropská kvalifikace, vám chybělo k olympijské jistotě jedno vítězství, bude květen náročnější?
Nejde říct, jestli bude obtížnější, lehčí. Bude tam více lidí, ale síto z Evropy, které postoupilo z evropské kvalifikace, by mělo nabídnout méně kvalitnějších borců, ale pořád to bude světová kvalifikace.
Co vaše zranění nosu, už jste v pořádku?
Dávám si pořád pozor, řekl bych, že nosní přepážka je zpevněná, ale furt trénuji s opatrností, abych mohl v Bulharsku zápasit naplno.
Na evropské kvalifikaci vám chyběl kousek k olympiádě, jak se s tímto vypořádává hlava?
Nezařazuji žádnou psychikou přípravu, mně se tohle stalo už pošesté, je to paradox. Je to hrozně náročný, jsem blízko, ale… teď to musím urvat, nesmím nechat nic náhodě. Teď doufám, že si to nenechám utéct.
Berete si z toho nějaká ponaučení?
Těžko říct. Zápas probíhá pokaždé jinak, vždycky se ponaučíme z nějakých chyb. Teď už by to snad mělo být vyšperkovaný a už to dopadne.
Je tohle váš poslední boj o olympiádu, případně je reálná i další?
Zamyslel jsem se nad tím. Ze začátku to pro mě byla poslední olympiáda, nechci ale říct, že to je pro mě poslední olympiáda. Za dva roky je další kvalifikace, neumím to teď říct. Teď se soustředím na tento rok, dál neumím říct. Teď chci dát všechno do Tokia.
Jste nervóznější?
Jsem určitě více nervózní, je to poslední šance, poslední turnaj. Je to jediná šance pro kvalifikaci na olympiádu. Nechci říct, že mě to svazuje. Kdybych postoupil z evropský kvalifikace, připravoval bych se už na olympiádu, já se ale připravuju na kvalifikaci, ze které postupují jen dva finalisti. Je to motivace, všichni to chceme.
Spíte klidně?
Teď relativně jo. Po kvalifikacích, které nevyšly, tak se mi spalo týden špatně, vše se mi promítalo v hlavě. To má asi každý, když mu jeden zápas vezme sen.
Berete si na Evropu kapesník pro štěstí?
Paradoxně jsem ho ztratil loni na Evropě, teď už nastupuju bez kapesníku. Mám své rituály – ohrnutá nohavice, svoje rozcvičení.
Takže žádný další kapesník?
Nový kapesník nemám, původní jsem měl tradiční od své babičky. Měl jsem ho asi sedm let. Hledal jsem ho všude, nemohl jsem kvůli tomu dokonce spát. Pro někoho to je maličkost, ale tohle byl kapesník od babičky, takže to bylo hodně citové, důležité pro utkání.
Nemáte v hlavě, že bez kapesníku od babičky to nepůjde?
Už to tak nevnímám, na Světovém poháru jsem ho už neměl. Tyhle věci mě už teď nerozhodí. Kdyby se to stalo v ten den, tak by mě to asi trochu rozhodilo, ale teď už vůbec. Doufám, že mě olympiáda neuteče.