Rozdává rány, sbírá medaile! Česku roste neskutečný talent, který už uhranul svět
6. 11. 2021
Autor: Josef Mikolášek
Zlatá radost. Viki zrovna získala nejcennější kov na mládežnickém ME v boxu. FOTO: se souhlasem rodiny Jílkových
Jednou by se chtěla představit na letních i zimních olympijských hrách. Čtrnáctiletá Viktorie Jílková totiž kombinuje hned tři sporty – lední hokej, box a thajský box. A je v nich hodně úspěšná! V boxu je mládežnickou mistryní Evropy, v thajském boxu získala titul mistryně světa a opanovala i mezinárodní turnaj WAKO K-1 WORLD GRAND PRIX 2020. V hokeji je zase členkou reprezentace do 16 let.
Společně s ní byl u rozhovoru pro kaocko.cz i její otec a současně trenér v bojových sportech Lukáš Jílek.
O tom, jak se Viki dostala k boxu
Táta: Viki jsme s hokejisty ze srandy hodili do ringu, aby si zabouchali a Viki je všechny zmastila, ještě se u toho smála. To ji bylo tak osm let. Tak jsem na ni koukal a říkal, že má fakt talent. Nemá žádnej stres, vidí to. Prostě neuvěřitelný. Do toho ta fyzička. Tak jsme začali jít i tímhle směrem a ono se to začalo pak pomalinku obracet, v boxu byla úspěšnější než v hokeji, kde je členkou reprezentace do 16 let.
O největším úspěchu kariéry
Viki: To byl jednoznačně triumf v kategorii do 54 kg na srpnovém mistrovství Evropy mládeže v boxu. Bylo nás asi devět, já jako jediná měla o zápas víc než ostatní holky. Hned první zápas proti Ukrajince Tsarukové byl těžký. Ona byla vážně dobrá, byla větší než já, ale zvládla jsem ji (5:0 na body), dokonce ji i počítali. Nejnáročnější ale bylo finále proti Rusce Ryzhové. Já už proti ní zápasila v lednu, věděla jsem jak na ni. Ona byla i menší. Ale první kolo jsem prohrála. Další dvě ale šly za mnou. Byla jsem i zvolena nejlepší boxerkou napříč kategoriemi.
O tom, proč jako třetí sport zvolila thajský box
Viki: Mně se líbilo to kopání. V boxu jsem měla málo soupeřek, tak jsem thajský box začala dělat, abych měla víc zápasů.
Táta: Bohužel jsem u ní zase viděl velký talent (úsměv). Sledoval jsem její „oko“, abych ji postupně mohl pouštět dál. Zatím stále neprohrála.
Viki: Na začátku mě kopali přes přední nohu, kterou jsem v postoji měla vystrčenou, chodila jsem do toho jako v boxu, ale už si tu přední nohu hlídám. Zvykla jsem si na to.
O mezinárodním turnaji WAKO K-1 WORLD GRAND PRIX 2020, který loni v listopadu vyhrála
Viki: Tam byla kategorie od 15 do 18 let, mně bylo 13, ale taťka vyjednal výjimku. Turnaj se konal v Praze, jen škoda, že kvůli covidu tam nepřijelo moc holek ze zahraničí. Ve finále jsem byla s Eliškou Zemanovou. Ona je starší o rok a byla těžší přibližně o deset kilo. Taky vyhrála první kolo, ale další dvě jsem zase vyhrála já a tím pádem i celý turnaj.
O svém denním harmonogramu
Viki: Před snídaní chodím běhat, pak snídaně. Poté se čtyři hodiny učím, dopoledne mám ještě boxerský menší trénink (třeba 45 minut), piluji techniku a odpoledne jsou nejtěžší tréninky, to znamená buď hokej nebo sparingy v boxu či thajském boxu.
O hádkách s tátou na tréninku
Táta: Teď se stupňují, protože má delší odpovědi. Jde do puberty, jsem rád, že ona nebude žádná ovce, že si své řekne. Ona v tu chvíli nevyhodnotí, že když jsme na tréninku, tak jsem trenér, takže se se mnou nemá bavit jako s tátou. V tom pak vzniká ten konflikt. Kdyby byla u cizího, tak to neudělá. V očích ji vidím, že má někdy chuť mi ji natáhnout (smích).
Viki: Možná jo (smích). Ale nedovolím si to.
O nejbližším turnaji
Táta: V prosinci bychom chtěli do Šanghaje na MS v thajském boxu, kde Viki obhajuje titul, ale ještě nevíme, jestli pojedeme. Teprve minulý týden se rozhodlo, že to pro mládež udělají, ale ty holky nejsou očkovaný, tak uvidíme. Je to všechno narychlo. Vymýšlíme i způsob, jak to vyřešit z finanční stránky.
O domácí výuce
Viki: Jsem přihlášená na škole, která se zaměřuje jen na učení doma. Jedná se o školu v Hradci Králové, na začátku roku mi dají osnovu a já jednou za půl roku přijdu na ústní zkoušku, teď to ale kvůli covidu bylo online. Ještě dva roky, pak bych chtěla jít na sportovní gympl.
Táta: Na to, abych ji ještě pomáhal ve studiu, nemám nervy (smích). Pomáhá jí má sestra, která má na to vzdělání. Každý den si volají po skypu. Viki ale nemá problém, jen trochu bojuje s matikou, ale třeba cizí jazyky i čeština ji jdou skvěle.
O Ester Ledecké
Viki: Ta se mi hodně líbí. Hlavně to, jak trénuje a jaké má výsledky.
Táta: Na rodině Ledeckých je vidět, že když má holka talent a podporu okolí, tak se více sportů skloubit dá.