Šampionka Ledecká dala spolužačce pěstí a s bráchou se prala. Co ona a bojové sporty?
07.07.2021
Autor: Libor Kalous
Ester Ledecká a bojové sporty? Úsměv klame.FOTO: Richard Mille - Renaud Corloue
Postavte ji na lyže, snowboard, vždy rozehraje jízdu, kde fanoušci čekají, kam až vysoko vystoupá. Taková je sportovní realita Ester Ledecké, dvojnásobné olympijské šampionky. Šestadvacetiletá česká reprezentantka ale nemiluje jen sníh, umí se kousnout i v gymu s rukavicemi na rukách, když se baví při bojových sportech. „Občas se mi stane, že ležím a odpočívám na zemi po tréninku a přijde Píňák, zalehne mě a prý "teď vstávej". Myslím, že by bylo snazší dostat se zpod laviny,“ rozpovídala se Ledecká pro kaocko.cz.
Jak často chodíte trénovat bojové sporty?
Ne tak často jak bych si přála. Trénuju jen v Praze s Píňákem (Petr Píno Ondruš), ale do Prahy se poslední dobou moc nevracím. Ale když už se do toho dáme, tak nemám problém dát čtyři dny v kuse, než zase musím odjet do zahraničí. Hrozně mě to baví.
Proč zrovna kontaktní sport, chybí vám odlišnost proti lyžím a prknu, kde jste sama?
To nevím, samota mi nevadí. Spíš bych řekla, že je jen málo činností, u kterých by se dalo tak nějak vyřádit a srovnat si hlavu zároveň.
Pamatujete si na první trénink, překvapilo vás něco?
Pamatuju. Píňák to má dokonce někde z části zaznamenaný. Techniku jsem samozřejmě neměla žádnou, ale o to víc jsem byla agresivnější (smích). Pak jsme skákali na zídku a já si u toho rozsekla holeň, což se v lyžáku dost dlouho ozývalo. Ale bavilo mě to moc a baví mě to dodnes.
Kdo vás vůbec přivedl k těmto tréninkům?
Já jsem se to chtěla naučit a když to slyšel můj kamarád Eda, seznámil mě s Píňákem. A už to jelo...
Bojové sporty jsou o kontaktu, úderech, kopech, umíte rozdat i přijmout?
Těžko říct, zatím jsem se poprala jen dvakrát. A to ještě na základce. I když ona to nebyla tak úplně rvačka. Jen jsem prostě dala spolužačce pěstí. Zasedla mi místo. A pak jiný holce, protože si stěžovala, že kazím společný obraz, který jsme dostali za úkol udělat při výtvarce. Taky jsem se prala v podstatě skoro každý den s bráchou. Krátili jsme si tak volnou chvíli mezi večerníčkem a Tomem a Jerrym.
Kdo by to do vás řekl…
Teď už mlátím jen do pytlů a do Píňáka. Zatím se nikdo z nich moc nebránil, což oceňuju, hlavně když jde zrovna o Píňáka (smích).
Pokud byste měla říct jednu věc, na kterou se vždy těšíte při těchto trénincích?
Ten pocit a zvuk, když se trefíte správně do lapy, to je k nezaplacení.
Zkusila jste i sparingy?
Párkrát mě vzal Píňák do ringu. On mě samozřejmě jen tak lehce pošťuchoval, což mě, abych tak řekla, dožíralo. Běhala jsem kolem dokola v ringu a snažila se mu jakkoli pomstít. Řeknu vám, není to lehký se trefit. Když už jsem se trefila, většinou jsem si o něj něco narazila. Navíc nepřišel ten oblíbený zvuk ani ten pocit uspokojení, že jsem to udělala dobře.
Dáváte si pozor i z důvodu bezpečnosti?
No tak trochu. Bylo by jednodušší najít si nějakého slaboučkého soupeře, který by mi nemohl tolik ublížit. Jenže pak by mi ho nebo jí bylo zase líto. Takže to zatím necháváme u těch lap.
Jste sportovní a pohybový talent, jak vás vidí trenér, jdou vám kombinace ruce, nohy dohromady?
Nemyslím si, že jsem sportovní a pohybový talent. Vlastně se mi ještě nestalo, že by mi nějaký sport šel tak nějak přirozeně hned od začátku. Jenže mám tu výhodu, že mě to štve. Štve mě, když mi to nejde a tak to opakuju tak dlouho, dokud se to nenaučím.
Trénujete radši ruce, nohy?
Ráda to střídám.
A co třeba trénink na zemi, wrestling, zkusila jste?
Občas se mi stane, že ležím a odpočívám na zemi po tréninku a přijde Píňák, zalehne mě a prý "teď vstávej". Myslím, že by bylo snazší dostat se zpod laviny. Taky se občas peru se svými kamarády. Jenže znám samý džentlmeny a tak většinou nezaslouženě vyhrávám, což mě netěší.
Sledujete české sportovce z MMA, boxu, K-1, thajského boxu?
Upřímně se přiznám, že bojové sporty skoro nesleduju, ale když už bych měla někoho zmínit, z holek bych vybrala Martinu Ptáčkovou a Martinu Jindrovou a z kluků Machmuda Muradova a samozřejmě Píňáka, kdyby se mu náhodou ještě zachtělo dát někomu pořádně přes držku.
Byla jste někdy přímo na galavečeru bojových sportů?
Byla, Píňák mě pozval a já byla zrovna náhodou v Praze. Už je to tak šest let. Myslím, že to bylo na Spartě, ale vůbec už si nepamatuju, kdo tam koho řezal. Každopádně to byl skvělý zážitek. Brutální. Ale skvělý!
Najdete něco společného mezi vašimi sporty a bojovými sporty?
Koncentraci, nebezpečí a s tím spojený adrenalin.
Někdo nerad kouká na ženy, když bojují v ringu, kleci, i když jde o sport. Jak to vidíte vy?
No já se radši koukám na kluky. A to ve všech sportech i v životě obecně (smích). Ale myslím si, že holky, který se umí prát, v sobě mají určitý kouzlo akčních superhrdinek. To jsou vlastnosti, který obdivuju, o ty taky sama usiluju.
Co vy a zápas někdy v budoucnu?
Nevylučuju to, ale rozhodně bych musela ještě pořádně potrénovat (smích).
