Výhra na Štvanici je víc než maturita, smála se Bledá, která zakončila šťastnou sedmičku
25.07.2021
Autor: Petra Nováková
Tereza Bledá opět vyhrála.FOTO: OKTAGON MMA
Devatenáctiletá Tereza Bledá skládá jednu životní zkoušku za druhou. Za rok a čtvrt nastoupila do sedmi zápasů, ze kterých pokaždé odešla vítězně. V krátkých časech mezi zápasy stihla také maturitu a rekonvalescenci zraněného kolene. Postupně sbírá zápasové zkušenosti, přesto na Štvanici bylo jedno poprvé. Poprvé cítila sílu motoru skandujících fanoušků. Mohla se nechat nastolenou atmosférou takzvaně sežrat, ale mladá zápasnice ji naopak použila jako palivo. A jak se jí to líbilo! Roste tahle holka do velkých zápasů ve velkých halách?
Jak se vám líbila atmosféra stadionu plného diváků?
Bylo to moc krásný. Ani jsem si to takhle krásný nepředstavovala. Ty lidi opravdu pohánějí, když se člověk naladí na jejich vlnu. Já myslím, že bych ten zápas jela od začátku o dost lehčeji, ale fakt mě to hnalo a moc jsem si to užila.
Takže i ukončení přišlo dříve díky podpoře fanoušků?
Myslím, že ano. Jak mě hnali, tak jsem šlapala na 190%. Říkala jsem si, že ji raději ze spoda ukončím, než dostat další ránu. Lidi mě povzbuzovali, hrozně jsem to chtěla ukončit.
Co se stalo v úvodních 20 vteřinách, inkasovala jste?
Myslím, že jsem opět uklouzla. Stejně jako minule, ve stejný čas.
Překvapila vás něčím soupeřka?
Zaskočila mě její dobrá obrana na můj wrestling. I když jsem ji strhla, okamžitě vstávala. S tím jsem se doposud v zápase nesetkala.
Byla to nejtěžší soupeřka, kterou jste kdy měla?
To je těžké soudit. S někým jdu na tři kola, s někým na jedno nebo na dvě. Ale byla hodně houževnatá a energická. Pořád mi vstávala, pořád se snažila pracovat. Neležela tam, nenechávala mě přecházet do pozic. Bylo to těžké, do dalšího kola se mi nechtělo.
V postoji jste být nechtěla?
Chtěla jsem, ale v tom zápase jsme se rychle ocitly blízko sebe, tak jsem si říkala ‚Teď na ni dosáhnu, půjdu po takedownu.‘ Mně tohle hlava říká instinktivně vždycky, někdy to přijde dřív, někdy později.
Co je víc, maturita nebo výhra na Štvanici?
Pro mě jako pro sportovce samozřejmě vítězství (smích).
Jak probíhala vaše rekonvalescence po zranění kolene v minulém zápase. Byla jste překvapena, jak rychle jste se vrátila?
Já jsem se hojila celou dobu dvakrát rychleji, než mi říkali doktoři. Věnovala jsem tomu všechny síly a čas. Moc jsem chtěla nastoupit na Štvanici. Dřina se vyplatila.
Jaké byly původní prognózy?
Původně to měl být utržený přední zkřížený vaz, což by bylo i na rok. Utržený nakonec byl, ale už z jiného starého zranění. Naučila jsem se s tím žít. Ale hrozila velká nestabilita kolene, takže jsem musela na ní zapracovat.
Děkovala jste mimo jiné mentálnímu kouči Mariánu Jelínkovi, jak vznikla vaše spolupráce a proč?
Potkali jsme se poprvé na jeho semináři, kde mě velmi zaujal, ale v té době jsem spolupráci s mentálním koučem nehledala. Po Undergroundu mě ale sebralo to haló na poslední zápas a chvíli jsem s ním spolupracovala. Pak jsme měli kratší pauzu a teď jsme intenzivně pracovali na tom, aby se zranění kolene nepodepsalo i psychicky. To se povedlo a já jsem za to moc vděčná.
Jaké máte další plány?
Pozítří odjíždím na svou jedinou dovolenou za rok. Na chvíli vypustím. Za rok a čtvrt mám čtyři profesionální zápasy a tři zápasy v Oktagon Underground. Stihla jsem toho poměrně dost. Potřebuji před novou sezónou zregenerovat. Plány prozatím neřeším, vždy se snažím soustředit na jeden zápas a ten dotáhnout.
Kam jedete na dovolenou?
K jezerům do Rakouska na pár dní. Vždycky jezdím právě tam, abych s sebou mohla vzít své psíky, které vždycky před zápasem trochu zanedbávám. Mám ráda túry. Tentokrát nejsem vůbec zraněná, což je paráda. Budu moct chodit, běhat, plavat, to bude bomba. Nepotřebuji létat nikam daleko, mně stačí příroda.
A pak zpět do tréninku?
Ještě pojedu za rodiči. Dlouho jsem je neviděla. Ale pak hned do tréninku a na podzim další zápas.