Jak se boxuje se zlomenou rukou? Ve volnu mám rád hru na klavír, překvapuje Kozubovský
13.04.2021
Autor: Libor Kalous
Matěj Kozubovský před akcí...ZDROJ: OKTAGON MMA
Velký talent, který umí v postoji rozdávat i přijímat, což potvrdil v poslední bitvě, když proti němu stál Sebastián Fapšo v řežbě pod organizací OKTAGON MMA. Za pár dnů bude Matěj Kozubovský jedním z bojovníků, kteří se představí 24. dubna na výjimečné události. V Praze bude součástí akce ROAD TO ONE, za kterou stojí prestižní asijská organizace ONE FC. Ta se poprvé představí v České republice. Soupeřem českého bojovníka bude Kanaďan Olivier Langlois-Ross. „Soupeře neznám, nekoukal jsem na něj, nevím jak zápasí. Tuhle činnost nechávám vždy na trenérovi. Samozřejmě jsem slyšel, že je to velice šikovný zápasník,“ rozpovídal se pro kaocko.cz Kozubovský.
Pokud uspějete, je šance se více představit světu?
Uvidíme. Nedávám si nikdy nějaké velké cíle. Každopádně tenhle zápas bude ve světe hodně vidět a já věřím, že přinese ovoce.
Máte za sebou hodně soubojů, v kariéře jste poznal i pyramidu, tři zápasy za večer, máte adrenalin v ringu rád?
Pyramida je náročná věc. Člověk si musí udržet vůli a chuť bojovat. Adrenalin mám samozřejmě rád, každopádně v pyramidách je ho víc než dost. (smích)
Musíte mít v životě adrenalin?
Adrenalin mám rád. Užívám si ty náročné chvíle, užívám si zápasy, přípravu a všechno co to obnáší. Na druhou stranu mám rád i klidné aktivity a činnosti. Ve volném čase využívám aktivity co mě spíš uklidňují, než produkují adrenalin.
Přebije adrenalin bolest? Ptám se proto, že jste boxoval už i se zlomenou rukou...
Se zlomenou rukou jsem boxoval jeden zápas v pyramidě o mistra Evropy. Byl to naštěstí poslední zápas a první kolo. Adrenalin bolest hodně potlačí, ale jen do jisté míry. Zde adrenalin už moc nestačil. Ruka byla víceméně nepoužitelná. Když jsem se to pokoušel ignorovat a trefil jsem něco pravou zlomenou rukou, hned jsem pocítil, že to byla chyba.
Pokud byste se nevěnoval bojovým sportům, co byste dělal?
Určitě bych musel někde zúročit svůj temperament. Myslím si, že bych dělal nějaký atletický sport, běh, sprint nebo tak. Mezi mé další vytoužené aktivity patří například hra na klavír. Je to alternativa, kterou bych rád dělal v případě, že bych nedělal box. Hudbu na klavír mám rád.
Takovou odpověď bych nečekal, který sport vás nebaví, je takový vůbec?
Mám tak nějak rád každý sport. Spíš si k tomu vždy musím najít cestu. Jakmile něco začnu dělat, většinou mě to začne bavit. (úsměv)
Baví vás i shazování kil do zápasu?
Shazování váhy je to nejhorší, co zápasy obnáší. Obvykle shazuji okolo sedmi kilo. Někdy shazuju méně, někdy více. S moji tělesnou stavbou je obtížné shazovat. Už jsem se setkal i s tím, že jsem shazoval 8-10 kilo a vážení bylo jen pár hodin před zápasem. Paradoxně jsem vždycky tyhle zápasy vyhrál. Myslím si, že moje silná stránka je psychika, odolnost, vůle.
Sport je často o odříkání, uživí vás?
V České republice je zatím těžké uživit se sportem. V poslední době se mi podařilo sehnat nějaké sponzory, každopádně, pořád to není žádná sláva. Příprava je náročná a drahá. Několik let jsem prodával auta, momentálně je pro mě práce box. Pokud by mě někdo chtěl jakkoliv podpořit, určitě by mi to velice pomohlo. Děkuju.
Součástí vaší přípravy je i běhání, to vás baví. Zkusil jste si půlmaraton, maraton?
Nikdy jsem maraton nebo podobnou doménu nezkusil, ale několikrát jsem o tom přemýšlel. Běh mě relativně baví a myslím si, že mi zrovna jde. Když jdu běhat vytrvalost, tak mám kilometr i za 3:40. Určitě musím nějaký ten maraton vyzkoušet.
Opakem jsou sprinty, jak bolí sprintovat kilometr?
Sprintování kilometru je šílená věc. Je to, dá se říct, součást moji předzápasové přípravy. Určitě je to jeden z nejhnusnějších tréninků.
Jste sportovec, jak moc si necháte do hlavy vstoupit emoce, show okolo zápasu, tlak?
Jak jsem už zmínil, moje psychika je na tohle docela odolná, tudíž na nějaký nervy zase tolik netrpím. Každopádně se to buď méně nebo více někde v přípravě podepíše. Jinak tu show před zápasem si užívám, ale není to úplně moje parketa. Hodně zápasníků řeší třeba nástupovku, já na to zase tolik nejsem.
Co vás dokáže dostat do pohody?
Uklidňuje mě například hudba. Dat si kafíčko, pustit oblíbenou hudbu a nebo pustit seriál, to je dostatečná terapie. Další věc, kterou mám rád, je příroda. Stačí vyběhnout do lesíka co mám hned za domem a jsem v klidu.
Důležité jsou samozřejmě v přípravě sparingy, kam všude jezdíte?
Jezdím spárovat všude možně. Hodně dobrých zápasníků se nachází u nás v Kralupech, případně jezdí k nám do gymu. U Luboše Šudy mám perfektní zázemí v podobě Vlada Idranyiho, Antoniose Polychronidise, Melvin Mané k nám jezdí trénovat, také Max Handanagić, Václav Pejsar. Dále jezdím do Lanna gymu a Spejbl gymu. Moje průprava spočívá hodně v boxerské přípravě.
Jak reagujete na fanoušky na sociálních sítích?
Fanoušky samozřejmě cením a vážím si podpory, i když třeba nestíhám odepisovat, neboť toho mám hodně. Na druhou stranu hejtery zase neřeším.
Baví vás i tahle část sportovce – prezentace mimo gym?
Nejsem moc velký influencer nebo typ co by se před kamerou cítil jako doma. Snažím se jak to jenom jde. (smích)
Hodně zápasů jste zažil také v Rusku, v čem tam jsou fighty jiné?
V Rusku bylo vše zorganizované úplně do puntíku. Vše bylo zařízené a běželo jako po másle. Taky se jedná o světové asociace. Je náročné tam zápasit, protože člověk ví, že nezápasí doma, je v podstatě na nepřátelském území. Ty nervy můžou na člověka snáz dopadnout. Rozhodne je lehčí zápasit na domácí půdě. Nemusím cestovat, letět letadlem, být ubytovaný na nějakém hotelu. Většinou jedu na zápas až pár hodin před startem, když se odehrává v Česku.
Váš nejtěžší zápas?
Nejtěžší zápas si teď nevybavuji, každý má něco. Nejnáročnější byla asi pyramida o mistra Evropy.
Kolikrát jste byl šitý?
Skoro v každém zápase jsem měl něco roztrženého, nedokážu asi říct konkrétní číslo.
Nejsnadnější zápas, jak dlouho trval?
Měl jsem i několik zápasů, kdy jsem dal KO v prvním kole. Jednou jsem měl zápas v Německu. Den před zápasem mi řekli, ze pokud nemám titulový zápas, budu vážit až pár hodin před. Váhu jsem tudíž musel držet o den déle. Do toho jsem měl pár dnů předtím teploty, ale nakonec jsem dal v zápase těžké KO asi po 30 sekundách. To bylo na jednu stranu příjemné.
Nejlepší odměna po zápase?
Nejlepší odměna byl vždycky nějaký pásek.
Jaký máte sportovní sen, stále thajský box, K-1, organizace, tituly?
Sportovní sen konkrétně nemám, ale určitě by mě bavil profibox.
Neláká vás MMA, které teď v Česku pohltilo bojové sporty?
Zatím nemám pořádně možnost trénovat MMA. Jsem rád, že v této těžké době můžu trénovat svoji disciplínu. Až bude vše otevřené a budou ideální podmínky, sponzoři atd., začnu se MMA věnovat.
Trénuje vás Luboš Šuda, boxerská legenda, jak on vidí vaši kariéru?
S Lubošem jsme parťáci už asi deset let. Myslím si, že ve mne vidí potenciál a věnuje se mi, jak to jenom jde. Jsme sehraný tým.
