Jako malý se pral, teď jede na olympiádu. Mám rád, když jdeme bitku na krev, touží uspět český judista
09.07.2021
Autor: Libor Kalous
Pár dní a olympiáda se stane skutečností. FOTO: České judo
Judo ho provází celý život, našel v něm smysl. Přes radosti, zranění, únavu se judista David Klammert dočkal vysněného turnaje. Za pár ní odletí na olympiádu do Tokia, kde se bude pasovat s nejlepšími poprvé v kariéře. „Když jsem byl malý, pořád jsem se chtěl prát, koukal jsem na akční filmy. Táta tak nějak usoudil, že nemůžu jít hned na karate, box. Tak mě dal na judo, pak že si vyberu. Judo mě tak pohltilo, že jsem u toto zůstal, jsem za to hodně vděčný,“ přiznal se český reprezentant ve zpovědi na mall.tv.
Klammert si den 22. června bude pamatovat do smrti. Tento den dostal definitivu, že poletí reprezentovat Českou republiku na olympiádu do Tokia. Roky si každý den psal do deníku, že chce na olympiádu, ve středu ráno se probudil, vzal deník a mohl poprvé napsat, že chce uspět pod pěti kruhy.
„Nejvíce atraktivní na judu mi přišlo, že tam je vždycky někdo lepší, pořád se tedy musíte zlepšovat. Já jsem rvavý, bojovný, mám rád tu judistickou bitku. Vadí mi, když se někdo bitce vyhýbá, mám rád, když jdeme bitku na krev, mám rád rvanici,“ odkrývá Klammert v sobě srdce, které je ochotno dát do boje víc. Nejde jen o techniku a fyzičku. Často rozhoduje právě srdce.
„Jsem silný, od mala jsem si přidával, i proto jsem tady, i proto dokážu překonat ty talentovanější. Na judu se mi taky líbí, že i když vám dá někdo co nejvíce do držky, tak se ukloníte, podáte si ruku a jdete dál,“ vyznal se Klammert, který vybojoval účast pod pěti kruhy na mistrovství světa v Budapešti.
I když se nedařilo, šel dál. A děkovat může právě judu. „To ve vás vytváří odolnost, naučíte se přijímat bolest. Do zápasu jdu s tím, že jsem ušel velký kus cesty a že si zasloužím vyhrát,“ má český reprezentant nastavenou hlavu.
Když mu bylo v životě nejhůř, byl to opět sport, který mu pomohl překonat krizové okamžiky. „Nejtěžší chvíle v životě byla, když mi umíral táta. Jediné co pomáhalo, byly tréninky. Když jsem přišel na trénink, svět okolo zmizel, to mi dělalo dobře. V tu dobu jsem trénoval třikrát až čtyřikrát denně. Psychicky mi to dělalo hodně dobře,“ přiznal Klammert jednu smutnou etapu svého života.
Sport je jeho druhá rodina, tady věří, že se dá uspět, i když nejsou ideální podmínky, kdy se musí bojovat. „Chci ukázat, že i když vám život nerozdá ideální karty, jde s nimi vyhrát a žít skvělý život, když to není nalajnovaný. Olympiáda je top, tu mám každé ráno v hlavě,“ usmívá se judista, který se probojoval na olympiádu, ale tím to pro něj nekončí.
„Během kvalifikace jsem dřel, měl jsem čistou hlavu, že jsem pro postup udělal všechno, takhle to chci mít i na olympiádě, ukázat co nejlepší výkon, ukázat, že mohou být v Česku hrdí, že jsem na olympiádě. Výkonem bych se chtěl všem odvděčit, že za mnou stáli v těžkých chvílích. Udělám maximum. Věřím, že můžu uspět mezi nejlepšími, věřím, že nejedu jen do počtu, rád bych se zapsal do historie a zanechal za sebou nějaký odkaz,“ řekl Klammert pro kaocko.cz.
„Jeho nejsilnější stránkou je buldočí povaha, jde za vítězstvím, má sílu, věří, že vyhraje zápas do poslední chvíle. On je velkou inspirací pro parťáky, snaží se být maximálním profesionálem,“ řekl o svém svěřenci trenér Marcel Frenštátský.
S čím se Klammert vrátí z Tokia?