Když je síla prokletí. Utajený trenér posouvá MMA bojovníky do špičky
17.05.2021
Autor: Libor Kalous
Jan Stach v akci.FOTO: se svolením Jana Stacha
Není moc na očích, fanoušek MMA ho může přehlédnout, přitom výrazně ovlivňuje výkonnost a kariéru sportovců. Elitní trenér grappligu Jan Stach patří mezi českou špičku. Sám úspěšně zápasí, jezdí bojovat a vzdělávat se do zahraničí. Své rady poté předává i bojovníkům v kleci. Mezi jeho svěřence patří také velký talent Matěj Peňáz a David Dvořák, zápasník UFC, který bude mít o víkendu třetí fight pod touto americkou organizací. „David je schopen věci hodně rychle aplikovat, u něj je vidět, že má velkou míru zkušeností. V grapplingovém sparingu ho jen tak něco nerozhodí,“ chválí ho Stach v rozhovoru pro kaocko.cz.
Jaké to je trénovat bojovníky MMA, učit je zem?
Mám docela štěstí na zvídavé zápasníky. Někteří by chtěli dělat dokonce ještě víc, ale pro MMA je těžké sedět jedním zadkem na více židlích. Pokud si člověk vezme nové téma, trvá nějaký čas, aby se stalo komfortní v zápasech. Tím pádem klukům některé věci spíše osekávám.
Jde hlavně o základy?
Nesnažím se je cpát do konkrétních věcí. Když vezmu Matěje Peňáze, to je typický postojář, který přešel k MMA. U něj to je hlavně obrana na stěně, vstávání. Záleží také, jaký je kdo body typ, každému také sedí odlišné techniky, někam tíhne, já se je snažím směřovat. Můj cíl není úplně je učit nové věci, podívám se, co používá v zápasech, kde vidím chyby, dobré věci, potom ladíme. Snažím se dělat věci, aby přirozeně seděly. Do velké míry se snažím zápasníky číst, pak můžeme rozvíjet nejsilnější stránky.
Když vezmu dva vaše svěřence – David Dvořák je v UFC, před nedávnem začal s MMA Matěj Peňáz. Dostává každý od vás jiný přístup?
Trochu to je jiné tím, že s Matějem se vídáme v Brně, s ním se vídám na pravidelnější bázi. S Davidem a třeba Vaškem Holotou je příprava více distanční, takže to je jiné, přesto je základ relativně stejný. Dívám se na jejich sportovní výkon, z toho vycházíme. Na začátku mi stačí, když se podívám na pět minut zápasu a vidím chyby, co dělá dobře, k čemu tíhne. Třeba chytá kimuru, tak tu máme téma, které je možné rozvíjet. My tohle potom ladíme a ukazujeme si další návaznosti, jak to propojit s dalšími systémy, jak být více efektivní.
I když má každý jinou úroveň?
Je to hodně podobné, i když u Davida, pokud ho nechám spárovat, tak on je schopen věci hodně rychle aplikovat, u něj je vidět, že má velkou míru zkušeností. V grapplingovém sparingu ho jen tak něco nerozhodí.
David má 22. května zápas v UFC, jak dlouho spolupracujete?
Řekl bych rok a čtvrt.
Minulý fight měl v září, bude nyní jiný, kam se posunul?
Tohle je pro mě těžké říct. My jsme se znali už předtím. Myslím, že pro nás oba to bylo šťastné načasování. David se mi ozval těsně před podepsáním UFC kontraktu. Přijel do Brna a odjeli jsme soukromku. Trénovat jsme začali krátce před zápasem v UFC. A na ten měl čtyři týdny. Výhodné to bylo v tom, že on měl zápasníka, který zem docela tlačil, byl to black belt, takže soupeř, se kterým jsem mu mohl stylistiky nejvíce pomoct. Kdyby měl postojáře, tolik bych mu nepomohl. Dali jsme si práci a byl jsem rád, že jsem se sešel i s dalšími kluky z Davidova týmu, že jsme si udělali rozbor, game plan a ujasňovali koncept společně. Teď před Paivou jsme si volali s Patrikem Kinclem a probírali Davidovi možnosti společně.
Co jste třeba ladili na Davidův první zápas v UFC?
Třeba jsem se podíval, jak soupeř zkracuje do klinče, jak tam pracuje. On rád chodí pro underhook, pak přechází do single leg takedownu. Takto jsme se podívali, jak ho bránit a měli jsme několik linií obrany. Ideálně tomu předejít, jak rozbíjet klinč, jak bránit takedown. Jeli jsme drily a ve sparinzích jsme startovali v těchto pozicích, aby se v nich naučil pracovat. Tohle je způsob, jak někoho donutit rozpracovat nějaké téma. Jede jen konkrétní situaci, pokud pozici opustí, zastaví se a vrací se zpátky. Takhle to dáte v tréninku třeba třicetkrát.
Jaký bude David 22. května v Las Vegas?
Také má Brazilce, také to je black belt v BJJ, ale v zápasech skoro vůbec zem nevyhledává. Je to spíš štípač, chodí do přestřelek, není tam až moc pohybu. Hodně pracuje a kope. Řekl bych, že David je taky spíš striker, ale zem má solidní. Teď jsme neřešili až tak moc variantu, že bude soupeř chtít házet, spíš jsme se chtěli stylisticky na soupeře připravit a pracovat na Davidově hře.
Matěj Peňáz, zápasník elitní kickboxerské organizace Glory, má vytříbený postoj, ale MMA je jiný sport. Kde on může být za pár let?
Záleží na hodně věcech, ale karty má rozdané skvěle. On má vynikají kondičku, sílu má, mentálně je silný. On přišel jako hotový fighter na několika úrovních, ale v grapplingu je na úrovni pokročilého začátečníka, který to dělá rok a půl. On má výhodu, že u nás v klubu může trénovat s výbornými zemaři. Já i kluci od nás jezdíme po závodech, do zahraničí, takže jsme ho schopni potrápit víc než kluci v MMA. Není to samozřejmě ale černobílé, že ho doučíme zem a bude to perfektní. Proti kickboxu se mění u MMA i postoj.
Takže to chce čas?
Jsem rád za postupné budování. Někteří už říkají, že by mohl třeba za dva zápasy bojovat v Oktagonu o titul, já s tím nesouhlasím. Neříkám, že nemá šanci, ale chtěl bych, aby tam šel se sebevědomím, které je podložené reálnou zkušeností. Úroveň se postupně zvyšuje. Než půjde s top špičkou, tak bych tam viděl dva roky tréninku, aby si odjel kempy a popral se s desítkami borců, aby nabral zkušenosti.
Obecná otázka. Jakou mají čeští MMA zápasníci zem?
Jsou velké rozdíly. S lidmi, se kterými jsem se tahal, tak mezi nejlepší patří Ivan Buchinger, ten byl skvělý. Dali jsme pětkrát pět minut a bylo to super. Měl jinou zem, velmi dobře adaptovanou pro MMA. Skvělý je i Patrik Kincl, i když lidi spíš čekají, že pojede v postoji. Jeho zem je vyspělá, hodně přemýšlí.
Učí se lehčí zápasníci lépe?
Obecně se dá říct, že se učí rychleji, protože síla je prokletí, která odpustí chyby. Když budu mít borce se 140 kilo a bude mít strašnou sílu, tak je hodně těžké ho dostat na mentální úroveň, aby věci nedělal silou. On ví, že když zabere, síla mu pomůže. Takového člověka opravovat v technice je hodně těžké, on nemá zpětnou vazbu, když to nefunguje. V tomto se učí dobře holky, lehké váhy. Typickým příkladem je David Dvořák. Řekl bych, že i lehčí trenéři jsou lepší, protože za celý život jim nikdy váha a jednoduchá fyzika neodpustila chyby.
Řeknu tři jména – Lucie Pudilová, Tereza Bledá a Lucia Szabová. Jak je vidíte?
Lucku Pudilovou znám nejméně, poprvé jsem ji zaznamenal při vstupu do UFC. U ní jsem zaznamenal jako první, že na mě působila extrémně málo sebevědomá. Ať už šlo o držení těla, uhýbala očima. Přitom je tvrdá škola, nebojí se, jde přes úder, nevzdává se, udělala na mě dojem, ale postupně na mě její výkony působily jednotvárně. Podle mě je dobrý krok, že teď jezdí na Slovensko.
Lucka Szabová, tu jsem sledoval už v Oktagon Výzvě. Ona má velkou mentální odolnost, tvrdost. Má skvělý základ v tom, že začínala jako judistka. Arm bary má hodně najetý. V postoji má méně pohybu, ale vypadá v tom parádně. Sbírá hodně zkušeností, během dvou let může být na evropské špičce.
Terku Bledou vidím taky skvěle, trochu ji zabrzdila zranění. Pamatuju si ji ze semináře, byla zvědavá, na všechno se ptala, zajímalo ji hodně věcí, to mi přišlo sympatický. Když jsme skončili, ona chtěla odjet ještě jedno kolo. Když chce dělat někdo navíc, zápalu si člověk všimne. První dojem byl skvělý. Jak bude zdravá, vidím u ní velkou budoucnost.
