Od šikany k síle bojovníka. Máma doma měla devět hladových krků, vzpomíná Polívka
Zdeněk Polívka.FOTO: OKTAGON MMA
Gameover. Tuto přezdívku nosí u svého jména MMA zápasník Zdeněk Polívka. Pokud se dnes podíváme do jeho dětství, dospívání, nemohl si vybrat lépe. On pomyslnému konci hry stále odolává, bojuje. Jeho životní příběh je o hledání sebevědomí, zažívání šikany až po úspěch v bojových sportech, které chtěl dělat, ale rodinné podmínky tomu nenahrávaly. Nemocný táta a vedle toho osm sourozenců.
Polívkova cesta nebyla jednoduchá. Z posměchu se zrodila vnitřní síla, kterou dnes přenáší do každého tréninku i zápasu. Jeho návrat do klece po zranění se blíží. Představí se v Praze 8. listopadu pod organizací PML.
Před pár měsíci řešil český zápasník zdravotní trable. V srpnu podstoupil výměnu plotének, protože mu tlačily na míchu a nervy dva výhřezy, málem ochrnul na levou ruku. Ale svěřil se do rukou odborníkům z Nemocnice na Homolce.
"Mám po operaci. Vypadá to, že všechno cajk. Brzy budeme moci začít s tréninkem a do přípravy," oznámil fanouškům. Na PML se představí proti Mateuszi Duczmalovi.
Dnes má Polívka MMA kariéru, kde zažívá lepší i horší časy. Musí se prát s realitou, v jednom ale může být spokojený. Věnuje se bojovým sportům, což jako dítě chtěl. Navíc se nemusí nyní už potýkat se šikanou.
"Mám osm sourozenců, jsem z devíti dětí. Můj táta brzo onemocněl vážnou nemocí, měl Alzheimera, takže jsem ho v podstatě nezažil normálního, protože to se člověk pořád mění ze dne na den. Jako dítě jsem tohle vstřebával. Všímal jsem si, že je něco jinak, než u otců mých spolužáků," vzpomínal Polívka ve videu pro PML.
V profesionálním MMA se blíží k dvaceti zápasům, jako dítě na základní škole přitom nezažíval ideální časy. "Určitě to souvisí se šikanou. Když jsem byl v páté třídě, ta se docela rozjela. Nejdřív psychická, potom to přešlo i ve fyzickou. Naschvál jsem i propadl, abych s těmi spolužáky nemusel fungovat, takže já propadnutí slavil," přiznal Polívka, že nikdy člověk neví, z čeho může mít radost.
Za pár dnů vstoupí opět do klece, půjde za výhrou. Začátky ale nebyly snadné. "Odmala jsem chtěl něco dělat - karate, judo, prosil jsem mámu, ať mě někam přihlásí, ale nemohla si to úplně dovolit, doma měla devět hladových krků," vzpomínal Polívka na časy, kdy měl své sny, ale on si musel na svůj čas počkat.
"Ve třinácti jsem narazil na boxerský klub v Nymburce, který se později transformoval do MMA. Byl to pak velký spád v dobrým, velký vzestup člověka, mysli a sebevědomí, zvláště, když mu někdo řekl, že mu to docela jde, má talent, to bylo úplně wow. Potom se začal život velice dobře obracet," přiznal český zápasník, který jako dítě bojoval se šikanou, před pár měsíci musel na operaci krční páteře. Bojovník jako dítě, bojovník jako dospělý chlap a stále žádný gameover.