Mistr comebacků bavil fanoušky a ovládl ME. Urval jsem to vůlí, těší šampiona z Čech
21.09.2025
Autor: Miroslav Obluk (Itálie)
Václav Hulan (vpravo) a emoce po boji.FOTO: Czech Kickboxing Team
Stal se posledním mohykánem, bojovníkem, jenž završil českou pouť na letošním mistrovství Evropy juniorů v kickboxu. A udělal to stylově. Václav Hulan ve velice napínavém a atraktivním finálovém souboji zvítězil. Ačkoli před posledním kolem prohrával, nevzdal se, neztratil hlavu, a nakonec si došel pro zasloužené vítězství, které z něj udělalo mistra Evropy v K-1 ve váze do 67 kilogramů.
Hulanova cesta na mistrovství v Itálii patřila mezi ty vůbec nejpůsobivější. Mladý kickboxer nastoupil do tří zápasů, v každém z nich prohrával, byl na hraně a musel výsledek souboje otáčet, a pokaždé se mu to podařilo. "Já jsem to měl vždycky tak, že to první, druhý kolo jsem vždycky prohrával a pak jsem to otáčel ve třetím kole. Měl jsem mistrovství plné comebacků, takže to bylo hodně příjemné, že se mi to pokaždé podařilo," byl vděčný Václav, který měl již dříve se svými soupeři zápasovou čest.
"Se všemi soupeři jsem už dříve šel a se dvěma jsem prohrál, takže to pro mě bylo náročnější po psychické stránce. Ale v hlavě jsem se nastavil tak, že je to odveta, že mám šanci na reparát, a pak to prostě šlo. Hodně jsem jel v těch chvilkách na vůli, zápasil jsem srdcem. Neměl jsem už čas na vypinkávání, šel jsem to rozbalit, chtěl jsem to urvat a do těch třetích kol jsem vždy dával vše, co ve mně bylo," usmál se zlatý medailista, jenž musel i ve finálové vřavě přežít temné chvilky.
"Ve druhém kole jsem měl takový temnější moment. Hodně věcí mi nevycházelo a já jsem z toho byl rozhozený. Nebylo to úplně ideální, ale pak přišla pauza před třetím kolem a trenéři mě namotivovali. Já jsem si řekl, že to jdu urvat a pořád jsem na soupeře tlačil. Hodně mi pomohlo, když jsem ho dostal do počítání. Posílilo to mou psychiku a v tu chvíli jsem ho chtěl dodělat. Naší taktikou vlastně bylo od začátku vytvářet tlak. První a druhé kolo se tavil a pak pod tím tlakem polevil," potěšil se Václav, který nejenže v Itálii zvítězil ve třech zápasech, navíc předváděl jedny z nejatraktivnějších výkonů na celém mistrovství.
"Dostal jsem docela dost komplimentů na své zápasy, lidi to bavilo, měl jsem obrovský kotel. Celému reprezentačnímu týmu bych tímto rád poděkoval, že mi fakt fandili, moc mě to motivovalo. A díky tomu jsem měl v těch zápasech o dost lepší pocit," děkoval reprezentant kamarádům z národního týmu. I díky nim si totiž mohl splnit svůj sportovní sen.
"To, že jsem se stal mistrem Evropy, je splněným snem. A teď to vnímám tak, že očekávání ohledně mých výkonů porostou. Tu laťku budu muset držet, budu ji chtít nadále posouvat, takže žádný odpočinek, jedeme dál. Něco takového mi je totiž zcela vlastní. Nechci usnout na vavřínech," vysvětloval bojovník, který již 23. září oslaví své šestnácté narozeniny. A nebude zdaleka sám.
Spolu s ním bude svůj velký den slavit i jeho trenér Zdeněk Kolafa. "Je to ideální dárek k narozeninám, takže bude oslava. Můj trenér Zdenda má narozeniny o den dříve jak já, takže jsme si nadělili takový společný dárek," je spokojený skoro oslavenec, který na svého kouče nedá dopustit.
"Se Zdendou máme opravdu dobrý vztah. Není to jen trenér, ale i kamarád, a to je pro mě velice důležité. Navíc to ohromně pomáhá a o Zdendovi bych neřekl, že je to jen můj trenér. Je to kámoš, je to můj vzor. Ví vždycky, co mi říct, umí mě správně nastavit. Vše společně rozebíráme analyticky, rozebíráme soupeře, přistupujeme metodicky i k váze. Například nyní jsem měl váhu docela vysokou. Normálně mám 71,5 kilo, což je na kategorii do 67 kil docela dost. Takže každý den jsme shazovali, ale udělali jsme to myslím dobře, aby mě to v zápase nevyčerpávalo. Takže jsme to zvládli, poradili si, přestože to bylo těžké a nepříjemné," ulevil si zlatý medailista.
Ten byl po své životní výhře vděčný mnoha lidem, kamarádům z reprezentace, trenérům, rodině, a především mladšímu bratrovi, který také zápasil na právě skončeném šampionátu.
"Chtěl bych poděkovat Zdendovi, celému týmu, celé české reprezentaci i asociaci a opravdu hodně bych chtěl poděkovat svému bratru Honzovi. Odjeli jsme spolu celou přípravu. Moc mi to pomáhá. Jsem opravdu rád, že mám bráchu, který má stejné zájmy jako já, který také reprezentuje a zápasí. Když jsme spolu doma, můžeme trénovat, máme se pořád o čem bavit, máme spolu opravdu hezký vztah. Jsem za bráchu moc rád. A když netrénujeme s bráchou, tak hodně koukáme na filmy, ale moc takového prostoru nemáme," prozrazoval Vašek, jenž spolu s bráchou plánuje i budoucí kariéru. Bratrství je v tomto případě zcela nejdůležitější.
"Teď se věnuji kickboxu asi čtyři roky. První rok jsem to nebral nějak vážně, nikdy jsem na sporty nějak nebyl, ale když jsem viděl první úspěchy, chtěl jsem být lepší. Chtěl jsem se zlepšovat a postupně se to nějak nabalovalo. A tak jsem se rozhodl, že se toho chytnu a vymačkám z toho co nejvíc. V K-1 bych chtěl dokázat co nejvíc, ale máme s bráchou takový sen, že bychom se chtěli jednoho dne bojovými sporty živit, jen bychom chtěli dělat MMA. Vidíme se v Oktagonu. V K-1 chceme získat co nejvíc úspěchů, vyzápasit se a pak se zaměřit na to MMA a prostě to zkusit," dodal mistr Evropy, který se nyní nejvíc těší, až se pořádně nají. A to je po týdnu, během nějž si musel neustále hlídat váhu, zcela pochopitelné.