Nejlepšího kámoše zastřelili, jiného pobodali. Box zachránil britskému bojovníkovi život
06.07.2020
Autor: Bohumil Králík
Šťastný a úspěšný život dělí od mizérie a zatracení někdy hodně tenká linie. Box nejednou zafungoval u mladých lidí jako výtah ze sociální a existenční bídy ke smysluplné existenci. Své o tom ví i britský bijec Jordan Reynolds, jenž se po úspěšné amatérské kariéře ve střední váze chystá na profesionální debut. Box mu doslova zachránil život.
„Byla to house party, na níž jsem se nakonec rozhodl nejít, protože jsem věděl, že bych byl pak na trénink a do práce unavený. Měl jsem štěstí, že jsem nešel. Když tam vašeho nejlepšího kámoše zastřelí a jiného pobodají, uvědomíte si, že cesta, na níž jste, je děsivá,“ vypráví Reynolds svůj pohnutý životní příběh v rozhovoru pro BBC.
Už před touto epizodou si coby 16letý adolescent začínal uvědomovat, že chození do gymu po škole mu dává pocit sounáležitosti a smysluplnosti.
Cesta dolů vedla do pekla
Alternativ na výběr moc neměl. Dost výstižně působí fakt, že do tělocvičny musel chodit ze školy do kopce, zatímco cesta z kopce znamenala řádění s partičkou výrostků za hranou zákona.
„Po škole jsem mohl jít jedním, nebo druhým směrem. Mohl jsem jít dolů, kde bych se podílel na krádežích, přepadávání lidí a podobných věcech, za které se teď stydím, že jsem je kdy dělal,“ kaje se zpětně.
„Mohl jsem ale vyběhnout nahoru, zaskočit domů a ve čtyři odpoledne být v gymu na tréninku,“ uvádí druhou možnost, po níž se nakonec vydal.
Místo pádu do světa gangů, drog a kriminálu se brzy zařadí po bok úspěšných krajanů jako Anthony Joshua či Tyson Fury a bude se bít v profesionálním ringu. Místo vyčkávání na další šanci na olympijských hrách se rozhodl stát se profesionálem ve stáji MTK Global. Debutovat by měl v červenci či srpnu.
Jídlo z popelnice
„Je mi už 25 let, procestoval jsem svět, bylo skvělé reprezentovat tým Velké Británie, ale stát se profesionálem bylo vždy mým snem. V reprezentaci jsem se chtěl vyučit a vím, že jsem získal dobrou školu. Teď už mám za sebou nějakých 110 zápasů, z nichž jsem 97 nebo 98 vyhrál a rozhodl jsem se stát profíkem,“ vysvětluje.
Své bohaté životní zkušenosti si nenechává pro sebe a přes sociální sítě často mentoruje dospívající mládež. Sám dobře ví, jaké to je žít na okraji a jak lehce se dá spadnout do začarovaného kruhu.
„Neměli jsme žádné peníze. Přišli jsme o dům a dost jsme dřeli bídu. Kdykoliv třeba obchod Marks and Spencers vyhazoval prošlé sendviče, lovil jsem z popelnic jídlo, abych ho měl zadarmo. Byl jsem dítě, které nikdy nejelo na dovolenou nebo školní výlety, ani jsem nechtěl rodinu žádat o peníze. I proto mám tak silnou motivaci. Potřeboval jsem ve svém životě změnu, nechtěl jsem takhle pokračovat,“ prozrazuje situaci ze svého mládí populární boxer z Lutonu.
Až v boxu našel opravdové přátele, pocit sounáležitosti a také našel cíl, k němuž směřoval.
„Když projdete dveřmi tělocvičny, už nejste jen sám za sebe, každý je s vámi na jedné lodi. Nikoho třeba neznáte, ale naleznete smysl vzájemného respektu. Je to tvrdý sport. Naučíte se disciplíně a úctě k sobě samému. Prošel jsem si cestou od vzteklého frustrovaného dítěte plného nenávisti, k někomu, kdo už neumí nenávidět,“ popisuje svoji proměnu Reynolds, který pro své následovníky otevřel v Lutonu boxerskou akademii. Ta má pomoci zejména dětem z vyloučených lokalit najít cestu, jakou kdysi nalezl on sám.