Neodmlouvá a maká. Věděli jsme, že úspěch přijde, hlásí kouč juniorského vicemistra Evropy v boxu

Českému boxu svítá na lepší časy. Před pár dny to totiž v černohorské Budvě na odloženém mistrovství Evropy juniorů a juniorek třikrát cinklo. Ze stříbrné medaile se těšil osmnáctiletý ostravský rohovník Erik Suchý. Vyhrál tři zápasy, ale ve finále kategorie do 64 kg prohrál s Rusem Mikailem Zajnulabidovem. „Erik je obrovský talent. Bylo jen otázkou času, kdy se prosadí," říká pyšně jeho klubový kouč Dalibor Fröhlich.

Na místě jste s Erikem nebyl. Jaké nervy to na dálku byly?
Obrovské. Trénuji sedmnáct let, s kluky to prožívám. U Erika nemám obavy o výkon. On až do finále všechny své zápasy jasně vyhrával. Ještě ráno před finále jsem s ním mluvil. Bavili jsme se o tom, že ho čeká výborný ruský soupeř, že si ho nesmí pustit k tělu On je skvělý v tom, že když něco nevyjde, dokáže se z toho poučit. U reprezentace s ním byl jako státní trenér Jiří Kotiba, který je taky u nás v Ostravě. Trénujeme ho souběžně. Ten úspěch je týmová práce nás všech.

Věřil jste, že to i ve finále může klapnout? Byla to bitva, kdy ke zlatu nebylo daleko, že?
Měl jsem ohlasy od známých trenérů, že v prvním kole, které Erik prohrál 2:3, tak že ho měl vyhrát. Druhé kolo pak vyhrál 5:0, ve třetím pak prohrál 1:4. Stačilo, aby jeden z těch rozhodčích dal první kolo Erikovi a zlato bylo doma. I tohle je ohromný úspěch. Erik je fajn kluk, trenérům neodmlouvá, zajímá ho jen sport. Myslím, že to není jeho poslední úspěch.

Na šampionátu chyběla Západní Evropa, o kolik by to zvýšilo konkurenci?
To je otázka, možná ano. Východní Evropa je ale silná. Samozřejmě záleží na situaci, ale mnohdy si říkáte, že když dostanete německého soupeře, že je to vlastně i příznivý los. Erik je známý, ví se o něm. Nebyla to jeho první Evropa, už minule mu těsně utekla medaile. Vždycky se hledá na soupeře strategie.

Oslavil jste úspěch?
Velká oslava nebyla, spíš převládala radost. Povedl se nám týmový úspěch a radost může mít celý český box. On navíc navázal na Mirka Gorola, který získal bronz před dvěma lety a byl i stříbrný mezi kadety.

Jak těžká byla příprava v téhle koronavirové době plné zákazů?
Výhoda byla v tom, že jsme měli čas výhradně pro Erika. Rozhodli jsme se udělat takové krátkodobé kempy v cizině. Byli jsme v Polsku, Rakousku, na Slovensku. On opravdu makal velmi zodpovědně. Takže, když odjížděl na Evropu, mohl jsem být klidný v tom, že měl maximálně naladěnou formu.

Celkově český box získal tři medaile a povedlo se vyrovnat medailový úspěch Lukáše Konečného. Blýská se českému boxu na lepší časy?
Dá se říct, že ano. Pro mnoho zemí jsme bývali outsideři, ale teď má Česká republika v boxu zase jméno. Těší nás, že ostatní vědí, že máme dobré boxery. Třeba v Ostravě nám hodně pomáhá, že máme boxerskou akademii, kdy mají děti v rámci výuky možnost věnovat se boxu. Spolupracujeme se školou, máme vybudované centrum, je to super.

Co říkáte na to, že by se mohla otevřít šance zabojovat o olympiádu?
Erik přechází do kategorie mužů, jsme všichni pořád dál nohama na zemi. Tam by narazil na bardy, kteří mají úspěchy. Byla by to pro něj ohromná zkušenost. Je pravda, že Erik má tu výhodu, že je rezistentní vzhledem k vlivům okolo. On dokáže být bez ohledu na cokoliv absolutně koncentrovaný a soustředěný. Každý zápas je pro něj výzva.

Jaké máte nejbližší plány?
Za pár týdnů bude mistrovství republiky. Erik by tam chtěl startovat, ale já mu říkám, že by měl odpočívat. Je to důležité. Má toho hodně před sebou, po tolika zápasech není vůbec rozbitý, ale nechceme ho uspěchat. Bude tam i odložené mistrovství světa.

Padla zmínka o Lukáši Konečném. Bylo by hezké, kdyby váš svěřenec dokázal jít v jeho boxerských stopách, že?
Erik boxem žije, dobře se i učí. Lukáš Konečný přešel mezi profesionály, Erik se vidí teď hlavně v olympijském boxu. Má před sebou deset, patnáct let kariéry, věřím, že toho má hodně před sebou a bude úspěšný.