Peklo s bulimií a alkoholem se proměnilo v pohádku. Tato šampionka chce být inspirací a vzorem
21.06.2023
Autor: Jakub Voráč
Co vy na to?FOTO: Profimedia.cz
Peklo se proměnilo v pohádku. Neuvěřitelnou proměnu a životní vítězství může slavit v devětatřiceti letech rodačka z Pensylvánie Theresa Ivančík. V roce 2001 se jí rozpadal život na kousky a směřoval k chmurnému cíli. Bojovala totiž s bulimií a bol utápěla v alkoholu. Nakonec ale dokázala překonat problémy a stala se šampionkou IFBB v kulturistice a fitness.
V dobách, kdy bojovala s poruchou příjmu potravy, klesla váha Theresy pod 110 liber, tedy pod padesát kilo. Bulimie jí ničila život a když se k tomu přidal alkohol, stávalo se, že nedokázala ani vyjít z domu.
Rodačka z USA vzpomíná ve zpovědi pro dailymail.co.uk na chvíle, kdy to všechno začalo. Jak tvrdě makala v tělocvičně, během čtyřhodinové dřiny se snažila ze sebe vydat všechno, blížila se hranici totálního vyčerpání. Nadměrně se věnovala kardiu, vzpírala, k tomu si přidala i cvičení Tae-Bo. V roce 2001 se pak ocitla na dně, kdy byla 155 dní v domácím vězení.
Když už to vypadalo na nejhorší možný scénář, objevila ve sklepě svých rodičů starý časopis věnovaný kulturistice, kde byl popsán systém Joe Weidera. Vypracovaná těla kulturistek jí uhranula, jako omámená listovala časopisem Oxygen a snažila se představit sebe samu na některé ze stránek zmíněného periodika a bylo zaděláno na životní proměnu, která skončila až slávou ve světě kulturistiky.
Začalo to tím, že si Theresa našla práci v místní posilovně, kulturistika ji uchvátila, a to dokonce do té míry, že se rozhodla, že chce absolvovat sama kulturistické soutěže. Trenérovi Jeffu Harlanovi se ten nápad nelíbil, měl obavu, aby se nevrátily problémy s poruchou příjmu potravy. Odhodlaná žena se ale nenechala zviklat, byla vytrvalá, odhodlaná udělat si právě v kulturistice jméno.
I když byla ještě v domácím vězení, hledala veškeré zdroje, jak se připravit na první soutěž. „Cítila jsem, že nemám co ztratit," vzpomínala Theresa. „Bylo to těžké období v mém životě, ale věděla jsem, že kdybych nad tím vším nepřevzala kontrolu a neudělala něco pozitivního, nikdy bych si to neodpustila,“ svěřila se.
Pustila se znovu do tvrdého tréninku, tentokrát dřela dokonce šest dní v týdnu, rozdíl byl v tom, že tentokrát vše doplňovala potřebnou dávkou jídla a kalorií. „Kromě cvičení jsem se rozhodla zaměřit i na přibírání na váze. Jedla jsem více sacharidů a bílkovin. Přibrala jsem sedmadvacet kilo,“ vysvětlila.
Už na první soutěži byla úspěšná, ale pravý adrenalin prý cítila až když získala svůj první velký titul. V ten moment propadla kulturistice ještě víc a toužila se posunout dál a dál. Když pak oslavila hlavní titul, přišla dojemná chvíle, po boku Theresy byl její 83letý dědeček.
Sledovat, jak se jeho tvář rozzářila hrdostí a obdivem, to byl okamžik, na který Theresa nikdy nezapomene, a podnítilo to její snahu dosáhnout pozice kulturistické hvězdy. „Ten den hluboce změnil jeho život a odhalil jinou stránku jeho osobnosti, kterou jsem nikdy předtím neviděla," říkala dojatě. „Oba jsme mohli sdílet pódium na naší první kulturistické soutěži. Můj dědeček pak pokračoval v posilování až do konce svého života.“
Když pak dědeček zemřel, Theresa své snažení nezabalila, naopak se snažila pokračovat v plnění svých snů a nakonec se znovu spojila s bývalým trenérem Jeffem. Pod jeho vedením dosáhla svého a stala se profesionální kulturistkou IFBB a vyhrála přitom několik titulů. Tvrdá dřina a dlouhé tréninky tak nakonec dovedly zprvu šílený příběh slečny s bulimií do šťastného a romantického konce. „Jeff je pořád můj trenér, ale teď už i přítel a snoubenec,“ pochlubila se rozesmátá Theresa, která věří, že jednoho dne bude nejlepší na světě.
Věří také, že zveřejnění jejího příběhu o odhodlání a úspěchu pomůže ostatním. „Vášeň je bezkonkurenční palivo... přidejte k tomu radost a máte skvělý recept na dobré zdraví,“ konstatovala. „Každý den dává všem novou příležitost prosadit se a zjistit, čeho je člověk schopen,“ dodala. „Vždycky je třeba překonat nové výzvy a dosáhnout nových cílů. To je to, co mě udržuje hladovou po dalších úspěších. Chtěla bych inspirovat ostatní, aby makali, ale měli také kontrolu nad svým zdravím.“