Soupeře ukončuje jak lusknutím prstu. Třinecký kanonýr jména neřeší, cíl je vždy stejný
01.11.2025
Autor: Barbora Poláková
Daniel Ligocki.FOTO: OKTAGON MMA
Daniel Ligocki je poklad pro promotéry. Nikdy neodmítá soupeře, nikdy neodmítá zápasy. Navíc je zárukou perfektní podívané, když své soupeře kosí jednoho pod druhém. Toužil po velké výzvě v Oktagonu, dostal ji, ale soupeř se zranil. O zápas na Oktagonu 79 v Brně však nakonec nepřišel. V sobotu vlítne na Pedra Oliveiru z Brazílie.
Danieli, co říkáte na změnu soupeře?
Manning si zlomil ruku. Chtěli jsme ho, protože to je šestka Irska a Anglie ve střední váze. Má bilanci 5-0, mezi profesionály není poražen a vše ukončil před limitem, podobně jako já. To jsem bral jako výzvu. Byl by to pěkný souboj dvou ukončovatelů.
Připravoval jste se na něj?
Nebyla žádná dlouhá příprava, ale to mi tak moc nevadí. Věřím, že buď je člověk lepší, nebo ne. Specifická příprava na soupeře procentuálně zvedne pravděpodobnost úspěchu, ale na druhou stranu, buď je člověk lepší, nebo ne.
Vybíráte si soupeře?
Ještě jsem neřekl ne ani na jedno jméno, které mi nabídli. Nikdy. Jednou jsem odmítl zápas MMA kvůli zranění, měl jsem po operaci kotníku. Jsem nastavený tak, že čekám na oznámení jména. Neřeším žádné A, B, C, D. Plán se třeba změní podle soupeře, ale cíl ne.
Váš zářijový zápas na PML byl opět na jednu bránu…
Slíbil jsem, že to neukončím v prvním kole, že si zkusím zaboxovat. Naposledy jsem na PML ukončil zápas za 15 sekund. To byl můj první postojářský zápas. Byl jsem vlastně zklamaný, že jsem měl tříměsíční přípravu na postoj a potom zápas trval 15 sekund. Nezkusil jsem si nic kromě tří úderů.
Tak jste to tentokrát natáhl do druhého...
Chtěl jsem si zaboxovat a vyhrát na body. Ale těžko se dává nějaký úkol. Plán a vizi máš do té doby, než dostaneš první úder. Potom už se razantně mění. Každý se pak snaží vyhrát a najít si cestu k ukončení. V prvním kole jsem chtěl dominovat, to se povedlo a ve druhém kole jsem si řekl, že když to uvidím, tak to tam pošlu a ukončím to. To se povedlo, jsem moc rád.
Užil jste si vítězství na domácí půdě v Třinci?
A jak. Bylo to super. Bylo to v malé aréně na místě, kde máme i tělocvičnu na thajský box. Byl jsem úplně doma. Před zápasem jsem se rozcvičoval skoro v gymu. Pro mě to byl po emotivní stránce skvělý pocit, ale i trochu tlak. Když jsem nastupoval, tak mi fandila celá hala, 1500 lidí. Bylo to super, ale uvědomil jsem si, že se všichni dívají na mě. Říkal jsem si, že musím ukázat dobrý výkon, že nechci dělat blbosti a už vůbec ne prohrát. To bych si nafackoval.
Byla oslava?
Ani moc ne. Přišli lidi, poseděli jsme, dali jsme dva drinky, pivko a šel jsem spát. Cítil jsem, že se blíží další zápas. Už jsem se bavil s Oktagonem o Brně. Chtěli mě i do Kolína, ale to jsem odmítl, bylo to dva týdny po PML. Pokud po mě chtějí regulérní váhu, tak si musím odpočinout. Musím to dělat chytře, letos to bude šestý zápas. Řekl jsem, ať mi dají stejného soupeře do Brna a nemám problém, to nakonec nedopadlo.
Umíte si dopřát i trochu alkoholu?
Mám rád domácí pálenku, pálíme dokonce s dědou. Mám rád čaj se slivovicí, nejsem abstinent, ale nevyhledávám to. Občas si dám pivko k večeři, ale neholduju tomu. Teď jak jsem v přípravě pořád nebo často, tak na to nemám ani chuť. Někdy mám pocit, že musím vypnout, že nemůžu dělat věci pořád stereotypně do kolečka. Takže mám někdy chuť zajít si s klukama na pivo, zajet si na víkend na chatu, kde budu pít. Ale když už tam jsem, tak si říkám, že bych si dal radši trénink. Nestojí to za to. Aby mi pak bylo špatně a nemohl trénovat, aby celý posun, co jsem za týden udělal, přišel vniveč.
Byl jste v trenérském týmu Vaňkové na KSW, jak hodnotíte tento zápas?
Příprava šla dobře, i s váhou to bylo fajn. Původně měla jít 61, nakonec to bylo 58. Tři kila u ženy, která už tak měla hubnout, bylo dost kilo. Váhu jsme ale udělali. Kája na tom byla super, i v rozcvičce před zápasem. Prostě i když člověk dělá všechno poctivě a dobře, tak ne vždy to vyjde. A to byl ten případ.
Soupeřka měla štěstí?
Měla svůj den. Viděla, trefila a na shledanou. Kája se do zápasu ani nedostala. Porážky jsou dobré k budování charakteru a Kája ho má. Vrátí se a bude makat dál. Celkově zastávám to, že v zápase nejde o život. Je to samozřejmě důležité, ale je to pořád jenom zápas. Vyhodnotili jsme to tak, že není nikdo zklamaný, nikdo nikomu nic nevyčítá. Je to tak, jak to je a my se můžeme jen poučit a jít dál. Jsou tam další nabídky, v KSW pokračujeme.
Proč nebyla schopná dál pokračovat?
Dostala úder na játra. Soupeřka sama říkala, že to trénovala celou přípravu. Byl to její životní úder. Klobouk dolů, trefila to krásně, smůla, že to padlo zrovna na nás.
Často býváte tím nekompromisním katem vy...
Přesně. Teď se to vrátilo. Když to udělám já, tak ty pocity nejsou tak špatné. Z druhé strany to tedy není moc příjemné (smích).
V jaké poloze se cítíte lépe, zápasník, trenér?
Všechno má svoje. Jako zápasník vidím větší nervozitu u lidí kolem víc než u sebe. Jako trenér jsem to pochopil. Není to sranda. Trenér v zápase už nic neovlivní. Na tréninku může něco změnit nebo pomoct zápasníkovi, ale v ringu jde o to věřit svému svěřenci tak, jako bych tam stál on sám. Užívám si obě strany, obě mají něco do sebe a obě mě posouvají dopředu.
Změna soupeře, chvíle nejistoty, do toho jste koučoval své svěřence na MČR MMA, neztratil jste focus na zápas?
Věřím, že focus dokážu zapnout ve správnou chvíli. Tento víkend byli důležití oni, další víkend budu důležitý já. A pak zase oni, protože je čekají další zápasy. Přeléváme si pohár tak, jak je to důležité. To, co já dávám svým svěřencům, to dávají potom oni mně. Každý dobrý skutek se vrací. Cítím jejich podporu.
