Terapie bojovými sporty. Rozbít někomu obličej není příliš pozitivní, ale je to aspoň legální, usmívá ranař z UFC
05.07.2023
Autor: Miroslav Obluk
Max Holloway.FOTO: UFC
Max Holloway patří dlouhodobě mezi elitu UFC. Nikdy neuhne před žádnou výzvou. Na svém kontě má zápasy s těmi největšími jmény. Klec sdílel například s Aldem, McGregorem, Poirierem, Oliveirou a třikrát s Alexanderem Volkanovskim. Všichni zmínění bijci disponují knokautovou sílou, žádnému z nich se však nepodařilo Američana sestřelit. Hollowayova nezdolnost je totiž kovaná životem.
Jednatřicetiletý bijec nevyrůstal v ideálních podmínkách. Pocházel z neúplné rodiny. Žil pouze s matkou. V dětství mu chyběla otcovská figura.
Tuto roli tak zastoupil Američanův dědeček. "Nikdy jsem neměl žádného tátu," přiznal v pořadu The MMA Hour. "Měl jsem dědečka, který mě vychovával. Bral jsem ho jako svého otce. Nakonec mi však došlo, že byl mou otcovskou postavou, ale nebyl to můj otec," pokračoval.
V těžké situaci nicméně našel prostor k ponaučení. Dal si předsevzetí. Jestli se někdy stane otcem, bude jiný. Bude milující, své děti nikdy neopustí. Ke svému otci však zášť nechová. "Mám ho rád, bez něj bych tady nebyl."
Absence otce však nebyla jedinou věcí, se kterou se elitní válečník musel potýkat. Jeho matka sváděla boj s vlastními démony. Před dětmi to dlouhá léta tajila, když se však malý Max učil v šesté třídě o drogách, poznal, že má doma jeho maminka dýmku na crack. "Sakra, nevěděl jsem, co se to děje s mojí mámou," vzpomínal.
"Viděl jsem věci, které by člověk vidět neměl. Máma se často hádala se sourozenci," odhaloval stránky minulosti, o kterých potřeboval mluvit. Holloway totiž zjistil, že betonování pocitů není tou správnou cestou, a začal se zajímat více o své duševní zdraví. "Jsou to věci, které jsem musel dostat ven. Cesty, kterými jsem si musel projít, abych nakonec mohl psát svůj vlastní příběh," poznamenal bijec, jenž si přezdívá Blessed.
Část svého života strávil, i se sourozenci, u svých prarodičů. Dnes říká, že právě jim vděčí za výchovu. Rozhodnutí svým rodičům ale nevyčítá. "Je to tak, jak to je," říká vyrovnaně. Z chyb rodičů si bere ponaučení, stejně jako z chyb, které učiní ve svých zápasech.
"Když jsem viděl, čím si rodiče procházeli, řekl jsem si, že do tohoto vlaku já nenastoupím. Nechci být osobou, jež se zaklesne ve špatných rozhodnutích. Chci dělat pozitivní věci. Jasně, dát někomu pěstí do obličeje není příliš pozitivní, ale je to aspoň legální způsob terapie," zasmál se válečník, jehož vysvobodily bojové sporty.
Holloway vyrůstal na Havaji. Na tamní komunitu nezapomněl. Stále jim pomáhá. Před dvěma lety byl za své aktivity vyznamenán. "Nikdy není pozdě na to, abyste změnili svůj život," říká s oblibou.