Zdravotní trable, trenér spadl ze střechy, přesto se jde česká bojovnice rvát o titul
03.08.2023
Autor: Libor Kalous
Michaela Kerlehová ve Španělsku. FOTO: se souhlasem Michaely Kerlehové
V sobotu přijde den D, odměna za roky dřiny. Velký zápas o uznávaný pás a v něm česká reprezentantka. Kickboxerka Michaela Kerlehová bude bojovat 5. srpna o šampionský pás prestižní organizace WAKO. Češce se postaví Debora Evora. Duel proběhne v městě Ponferrada v severozápadním Španělsku. "Musím říct, že zatím je ta cesta za titulem docela dobrodružství. Nedávno mi někdo řekl citát, který dost vystihuje náš příběh - chceš-li boha rozesmát, řekni mu své plány. Nejtěžší část cesty za titulem však teprve přijde," vzkázala Kerlehová pro kaocko.cz přímo ze Španělska.
S jakou formou jste přijela do Španělska?
Do Španělska jsem odjela v rámci možností s dobrou formou, samozřejmě jsem si to představovala lépe, ale tím, že příprava započala už před pár měsíci v Thajsku, tak jsem měla dobrý odrazový můstek.
Příprava nezačala ideálně, jak to celé proběhlo, jak je na tom trenér?
Příprava se odvíjela úplně jinak, než jsme ji nalajnovali, všechno naruby. V první řadě zraněný trenér (Alois Škeřík), který naplánoval, že se mnou celou přípravu odspáruje a pak skočí ze střechy. Rázem tak shořel předchozí plán věnovat se jen sobě a své přípravě. Musela jsem alespoň částečně pracovat, abychom udrželi gym nouzově v chodu. Tréninky měly vybrousit moji přípravu v Thajsku a nakonec do toho skočily zdravotní komplikace, které mě vyřadily na týden z procesu, takže tréninky přes bolest a sebezapřením byly velká radost, ale touha po titulu byla silnější. Trenér je na tom trochu lépe a byl schopen odcestovat.
Jak proběhla cesta, počítám, že trenér jel s vámi, vy jste tedy asi řídila?
Ano, to byla další změna, měli jsme letět jako dvoučlenný tým do Madridu, nakonec jsme se vydali autem jako tříčlenný tým přímo do místa dění. Máme s sebou i druhého trenéra, tím je Pyotra Nakonechnyi, který je u nás specialista na klinče a kolena, občas k němu chodím na tréninky. Cestu jsme odřídili společně na střídačku, akorát ve Francii jsme válčili s čerpacími stanicemi, bylo jich strašně málo a byly zavřený, tak tam to bylo trochu o nervy, kde zůstaneme viset (smích).
Jak dlouho cesta trvala?
Jeli jsme na zátah celkem 28 hodin, aby zbylo trochu času na aklimatizaci.
Co bylo nejtěžší na přípravě na tento zápas, byl okamžik na vše se vykašlat, zrušit zápas?
Určitě ten slet okolností s úrazem, uděláte si game plane přípravy, který měl být dokonalý a během vteřiny musíte všechno překopat a doufat, že to bude nějak fungovat, že nebudou zdravotní komplikace apod. To byl i moment, kdy jsem chtěla zápas zrušit.
Kdo vás držel v dobré náladě, podporoval?
Kdo mě držel v dobré náladě - vlastně Lojza, který měl problémy sám se sebou a pak samozřejmě můj Iron tým a přátelé, kteří mi v přípravě pomáhali a podporovali. Dokonce se ozvalo pár známých a starých přátel, kteří mi pomohli s přípravou finančně, což mě povzbudilo a motivovalo jít dál, za to jsem vděčná.
Kde všude jste trénovala?
Téměř celá příprava se odehrála v Jablonci, kde jsem měla navíc k dispozici týmového kolegu z reprezentace a závěr přípravy probíhal na kempu v Semilech, který jsme pořádali, vlastně jsme se vrátili v neděli ze soustředění a ve středu brzo ráno vyrazili do Španělska.
Jak budou probíhat poslední dny do zápasu, co váha?
Ve čtvrtek bude aklimatizace, protože jsme moc nespali a lehký trénink, zítra ladění váhy. Budu shazovat necelých 1,5 kila, což je fajn. A v sobotu jdeme na to!