Box mu pomohl z psychických problémů. Polakovič se chce vrátit k bojům o tituly
02.02.2026
Autor: Barbora Poláková
Tohle se neomrzí...FOTO: se souhlasem Pavla Polakoviče
Na konci loňského roku úspěšně nastartoval druhou část své boxerské kariéry. V profesionálním ringu doposud neporažený dvaatřicetiletý Pavel Polakovič by letos chtěl zaútočit opět na nejvyšší příčky. Ale vše popořadě, v pátek ho čeká jiný úkol. Na brněnské akci pod palcem Patron Boxing a Fusion Fight League se utká se svým kamarádem Bazargurem Jugderem původem z Mongolska, který však v Čechách již zdomácněl. Před pár měsíci se život šampiona otočil o 180 stupňů, ale změna mu prospěla. Kromě sebe připravuje na zápas i svého syna.
Pavle, když jste před lety oznamoval konec kariéry, měl jste už tehdy myšlenky na návrat?
Myslím, že určitě ano. Ale v té době jsem byl přesvědčený, že se už nevrátím. Někde vzadu ale bylo, že něco není dokončené, že je to moc brzo. Ale nepřipouštěl jsem si to, nevěnoval jsem tomu pozornost.
A postupně to probublávalo na povrch?
Přesně tak. Bylo tam spoustu věcí, které jsem zažil i v osobním životě. Měl jsem i psychické problémy, které mě k tomu také nutily. Nebyl jsem na tom dobře psychicky a hledal jsem způsob, jak z toho ven, abych nezačal dělat nějaké blbosti. Mám k tomu sklony, když na tom nejsem dobře. Jsem přesvědčen, že box mi zase pomohl vrátit se na ten správný vibe.
Předtím jste si převrátil život naruby...
Přestěhoval jsem se z Moravy na západ, to mi pomohlo. Zpřetrhal jsem vazby a teď mám kolem sebe úplně nové lidi včetně nové přítelkyně. Mám v péči i svého desetiletého syna, to mi také dodává sílu.
Co jste změnil ve vašem tréninku?
Změnil jsem prostředí, abych mohl trénovat tam, kde mám lepší podmínky. Musel jsem zavřít svou tělocvičnu Hi-Tech v Olomouci, protože jsem ji nezvládal provozovat na dálku, ale s kamarádem jsem založil tělocvičnu v Plzni, kde mám od Patron Boxingu zázemí. Dojíždím taky do Prahy do Titan gymu. To byla nejzásadnější změna. Mám na všechno klid, mám kolem sebe nové lidi a nový gym. Trenér Karvat se mnou udělal dost práce.
Jak jste se cítil před vaším comebackovým zápasem v Lucerně?
Neměl jsem s tím žádný problém. Trému a stres před zápasem už dokážu zvládat vcelku obstojně. Spíš jsem se těšil. V Lucerně jsem už několikrát boxoval, mám to tam rád, znám to tam a atmosféra je tam vždy skvělá. I tentokrát to nebylo jinak. Bylo to skvělé.
Poté jste ale nebyl spokojen se svým výkonem. Co chybělo?
Všechno byl důsledek toho, že okolnosti, které předcházely zápasu a přípravě, byly náročné. Už jen stěhovat se z Olomouce do Plzně bylo těžké. Potom si urovnat všechny věci v osobním životě, a pak naskočit do rytmu pro mě bylo dost náročné. Příprava tedy nebyla úplně adekvátní, asi jsem to trošku uspěchal. Na druhou stranu jsem to potřeboval, jinak by mě to tak nenakoplo vrátit se zpět do ringu tak brzo.
Se svým soupeřem do Brna Jugderem se prý znáte…
S Bazym už se známe dlouhá léta. Můžu říct, že jsme i přátelé. Boxovali jsme spolu jednou na extralize mezi amatéry. Známe se moc dobře v osobní i sportovní rovině. Už jsem s ním jednou vyhrál na body.
Proč jste tedy vzal právě tohoto soupeře?
Je to tvrďák, zkušený boxer, který sice už má svůj věk, ale na druhou stranu to pro nás byla ideální volba. Řekněme si to na rovinu, vracím se po dvou letech a tohle je teprve druhý zápas. Chceme postupně zvyšovat počet kol, abych plynule přešel k titulovým zápasům. První zápas byl čtyřkolový proti soupeři, co byl taky tvďák a unesl tlak po celé čtyři kola ve slušném tempu. Teď bychom chtěli to samé. Boxovat zápas v dobrém tempu, strategicky a dojít si pro bodové vítězství, minimálně. Pokud soupeře ukončím před limitem, budu rád, ale spíš hledím na odboxovaná kola.
Máte v hlavě plány na letošní rok?
Každopádně bych chtěl ještě stihnout zápas v září a pak možná ještě na konci roku Lucerna, pokud bude. To už by eventuálně mohl být i titulový zápas, ale samozřejmě je to ještě v běhu. Musíme si to probrat s promotérem. Nechceme to uspěchat, chtěl bych rozumně gradovat formu nahoru a pak se utkávat o ty větší vítězství a tituly.
V roce 2024 se vám narodila dcera, změnilo vás to i po sportovní stránce?
Přímo asi ne, ale do života to dodá motivaci pokračovat dál v cestě. Je to holka, člověk je víc obměkčený, je to úplně jiný pocit, než jsem měl u syna. Navíc se mi narodilo další dítě po devíti letech, jsem starší, už si to jinak užívám. Mám z toho radost, ale dceru u sebe momentálně nemám, dojíždím za ní jednou za 14 dní o víkendech.
U sebe ale máte syna, boxuje?
Připravuje se na svůj první zápas. Už mě tlačí, abych ho pustil. Já si na to dávám čas. Chci, aby na tom byl dobře psychicky, fyzicky i technicky, takže to už dlouho odkládám. Věřím tomu, že příští rok se k tomu už dostaneme. Teď má ale bohužel zranění, upadl na mokré podlaze a zlomil si nohu. Má berle a sádru, tak ještě musíme počkat, než naskočí do přípravy.
Co kdyby za vámi přišla dcera, že by chtěla boxovat?
Rád bych ji pomohl a chtěl bych ji provázet kariérou. Kam jinam by měla jít než za tátou, když jsem boxer. Nemám problém s ženským boxem. Některé ženské jsou opravdu šikovné. Nevidím žádný problém, ba naopak, pokud bude chtít sportovat, budu ji podporovat.