Jiří je dobrý člověk. První peníze z Rizinu dal babičce a rodině, poodhaluje Procházkovu duši trenér

Co na něj platí?
Jak kdy, někdy radši nemluvit, jindy zase mluvit hodně, odlehčit situaci, odvést myšlenky. Není jasný klíč, jak na něj, prostě to vycítíme. Viděli jste před chvílí, když při rozhovoru zmínil, že chtěl být jako malý archeolog. (Trenéři si začali Procházku dobírat, že si hrál s lopatičkou, jestli ji má stále doma a rozhovor musel být na chvíli přerušen). Víme, jak na sebe, je to vztah chlapů. On taky pozná, když toho máme plný zuby. Dáváme mu všechno, všichni tím žijeme, on to ví. Když přijde pozdě na trénink, já jsem nasr…. Martin je nasra…. Přijde, mlčí, pak přijde vtípek a jedeme dál. 

Vynadali jste si někdy?
Neee, ve zlým nic. Třeba si něco řekneme ostře, ale není tam žádná zášť, nejsou tam negativní emoce. Někdo řekne, kur.. je to tak a tak a společně přijdeme na řešení. Každý jsme nějaká osobnost, kohouti, ale zázrak v našem vztahu je, že když si sedneme, vše vyřešíme (luskl prsty).

Jak se změnil Jiří za ty roky?
Mění se, na to, že to je osmadvacetiletý borec, je dospělý, ale pořád je v něm ten kluk, ve mně taky, a to mi je 44 let, taky jsem děcko. Doufám, že to neztratíme. Někdy se zaměří, je až moc mnichem, tak mu říkám, ať neblázní. Má své životní hodnoty, je zodpovědný, to on byl ale vždycky. On je dobrý člověk, to je v něm zakořeněný. Hajzla nepředěláte. Jiří byl raubíř, ale v podstatě je dobrý chlap. Proto ho mám rád. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Jiří ví, co je dobře, to je základ. 

Co peníze, jaký k nim má vztah?
První peníze, které vyhrál v Rizinu, a nebylo to málo, tak dal babičce a rodině. Neřešil peníze. Jsou lidi, kteří mu mažou med kolem huby, jak by mohl být pan milionář, ale on nemá rád takový styl, že by si koupil Rolls- Royce. On ví, že i když vydělá prachy, tak jde o prostředek, není to životní styl. Zlatého chleba se nenajíte.

Jiřího krátká charakteristika?
Jak jsem řekl, Jiří je do dobrý chlap a člověk. Má mouchy, ale ty má každý. Já mu říkám pořád, že chodí pozdě na trénink, on pořád povídá, že to tak není. To je taková naše bojovka, protože já jsem blázen a chodím o půl hodiny dřív. Musím říct, já se od něj taky učím, neznamená to, že jsem jeho trenér, tak mám vždy pravdu, že vše vždy platí, takhle to nefunguje. Jsme přátelé, máme stejné zájmy a stejný cíl. Proto za ním společně všichni jdeme. 

Co si od něj berete?
On je cílevědomý. On je na sebe strašně tvrdej. Když něco chcete, musíte plno věcí okrájet. On jde za svým cílem, má režim, je zodpovědný. Pokud chce někam dojít, nemůže se někdy ohlížet napravo a nalevo. Režim je dřina. Poslední měsíc jsem s ním pořád, je to síla, má nálože, je unavený, stejně jede. Je trénink, ostatní jde stranou, to se poté samozřejmě projevuje i v osobních vztazích. Lidi si myslí, že je namyšlený, nechceš se s námi bavit, ale on má trénink, jídlo, regeneraci, režim. Někdy ho musíme i brzdit. 

Jiřímu je osmadvacet, kdy bude na vrcholu?
To se nedá říct. Teď je fyzicky na špici, technicky je pořád se co učit, tak to je celý život. Staří samurajové říkají, že čím více toho umí, tak zjišťují, že nic neumí. Tohle Jiří chápe. Pak jde o bojové IQ, chytrost, vyčůranost, zkušenost. On zná svoje tělo, on dozrává, teď je na tom skvěle, ale třeba v pětatřiceti letech bude mentálně jinde, výše a fyzičku bude mít stále na vrcholu. On má touhu se učit, proto mě to s Jiřím baví.