Klidná síla! Premiérové setkání světových sportovců. Krpálek s Procházkou dali řeč
19.07.2021
Autor: Milan Švec, Libor Kalous
Premiérové setkání a focení dvou velkých českých jmen bojových sportů.FOTO: Radek Cihla
Nikdy se nepotkali osobně. Věděli o sobě, sledovali se v televizi, věděli jeden o druhém. Oba čeští reprezentanti, oba světová špička. Lukáš Krpálek, zlatý olympijský medailista v judu, a Jiří Procházka, který je krok od titulového fightu v UFC v nejprestižnější MMA organizaci na světě. Před oběma stojí velké okamžiky, historické. Krpálek letí na olympiádu do Tokia, Procházka vyhlíží svůj další zápas, už za pár týdnů může být náhradníkem titulového souboje v polotěžké váze. Oba jsou klidnou silou, i když reprezentují bojová umění. Časopis Bojová umění Fighters magazín a server kaocko.cz domluvily společný velký rozhovor a focení. Premiéra proběhla na pražské Folimance. A stálo to za to. I když se viděli poprvé, došlo k souznění, velcí sportovci, přesto stále kluci.
Tady si můžete přečíst předkrm povídání, které bude od úterý v plné palbě v tištěné podobě v časopisu Bojová umění Fighters magazín, kde je pro čtenáře připraveno deset stránek o setkání těchto bojovníků, kteří jsou světovou extra třídou, přitom jsou stále klidnou silou. Stále jsou především duší sportovci. Samozřejmě nové vydání nabídne na 76 stránkách daleko více témat a rozhovorů.
OLYMPIÁDA…
Procházka: „Lukáši, blíží se olympiáda v Tokiu… Co pro tebe Hry znamenají?“
Krpálek: „Když si vzpomenu na svoje mládí, tak když byla olympiáda, tak jsem se mohl celý den dívat na přenosy a fandit našim sportovcům. Byla to přece jenom největší sportovní událost a já chtěl mít informace z první ruky. Když jsem zavřel oči, tak jsem se zasnil, že na takovém svátku sportu startuji. Bojovat pod pěti kruhy se mi povedlo. Takže olympiáda je splnění mého dětského snu!“
Premirov setkn pro Bojov umn - Fighters magazin a kaocko.cz odhaleno. U za pr hodin se dozvte vce o tto selosti. Zlat olympionik Luk Krplek a elitni bojovnk UFC Ji "Denisa" Prochzka.
Posted by Kaoko.cz on Sunday, July 18, 2021
Procházka: „To se ti nakonec povedlo. Určitě jsi spokojený, že pojedeš už na třetí olympiádu…“
Krpálek: „Když už jsem si olympijské hry vybojoval, mé sny se trochu změnily. Toužil jsem po medaili. To se mi před pěti lety v Riu povedlo.“
Procházka: „V Londýně jsi byl krůček od medaile a na dalších Hrách jsi už vybojoval zlato. Co bys vlastně chtěl ještě dokázat?“
Krpálek: „Zlatou sice mám, ale v jiné váhové kategorii… Teď zápasím v těžké. Takže mám pořád o co bojovat. Sice se mi už v „nové“ váze podařilo získat titul světového šampiona, ale olympijská medaile je přece jenom cennější. Olympiáda je pro mě svátek sportu a taková odměna stojí za to mé úsilí. Jen postoupit na Hry není pro nás judisty vůbec jednoduché. Musíte opravdu čtyři roky hodně makat, držet se v žebříčku na špici, abyste na ní mohli startovat. Ty to ale máš ve svém sportu trochu jiné… Užíváš si to, když v televizi běží olympijské hry?“
Procházka: „Mám to podobné jako ty. Olympiáda je největší sportovní klání mezi těmi nejlepšími. A lhal bych, kdybych tvrdil, že mě nemrzí, že tam náš sport není. Já do MMA dávám všechno, co můžu, abych uspěl. A třeba postupem času, až přestanou někteří borci předvádět různé excesy, budou to brát víc vážně a nakonec to přejde v to bojové umění, třeba se i my dočkáme startu na olympiádě. Ale i v našem sportu se situace už mění. MMA se bere už víc jako sport. I křiklouni typu - jako jsou McGregor, Adesanya - se už uklidnili. Už to není jen: Běž a dobij ho. Na tyto výkřiky už moc sázet nejde. Nezaručují vám v tom našem sportu už úspěch. Podívejte se třeba na šampiona UFC Poláka Janka Blachowicze. Ten se pořád jen usmívá a jen občas zareaguje na výpady na svoji osobu a spíš odpověď odlehčí. Je sympatický všem. Takže čím dál víc lidí se dívá na MMA jako na sport.“
RODINA, KAMARÁDI
Procházka: „Na jak dlouho opouštíš rodinu, nestýská se ti po nich?“
Krpálek: „V době pandemie nejezdím na moc dlouho. Je to v řádu dní. Maximálně týden. Není to tak hrozný, jak tomu bylo dříve. Když jsem začínal jezdit do Japonska, většinou to bylo víc než měsíc. Ale neměl jsem rodinu, nezáleželo mi na tom. Jestli budu o týden déle v hotelu nebo v jednom pokoji v hale na Folimance, to bylo jedno. A při čem relaxuješ ty?“
Procházka: „Tím, že jsem úplně sám. A úplný hodnotný relax je, když jdu za svými kamarády. Po výhře nad Reyesem jsme s kámoši řádně oslavili výhru. S nimi je mi dobře. Nemusím si na nic hrát. Znají mě odmalička a nemusím se nějak hlídat. Ale vůbec v ničem! Že děláš věci od A do Zet, nad kterými by třeba někdo kroutil hlavou. Znají mě od klukovských let. Ale mám rád i samotu. Všechno si v hlavě uspořádám. Mám rád, když je ve všem pořádek a řád. Tak je to daný. Sice jsou chvíle, kdy musíš umět zahodit veškeré tyto věci a musíš jenom jednat. Ale pokud to jde, rád si to v mysli roztřídím podle sebe. A to jsou ty chvíle, kdy relaxuji. A ty už, Lukáši, máš jenom rodinu, nebo jako každý sportovec si rád i popaříš a vypustíš ventil?“
Krpálek: „Samozřejmě že mám i kamarády, se kterými se rád setkávám a oslavíme nějaký úspěch, když se nám z týmu někomu něco podaří. Ale s rodinou jsem určitě častěji. Když potřebuji trochu relaxovat, zajedu si na ryby. Ale ne sám. Většinou to pojmu tak, že jeden den rybaření je jako výlet. S dětmi, bráchou, kamarády. A to je už pro mě opravdu super relax. Rybařina. Odpočinete si, vyčistíte mysl, zahodíte starosti a problémy. A ještě to chutná nejlépe po náročné přípravě a závodech. Protože ty závody vás fyzicky a psychicky úplně do základů vysají. Malý syn Toník už mi říká přes rok, kdy už pojedeme na ryby. Že mu to pořád slibuju a nesplním… Měl jsem ho na rybách jednou, na „sumčáku“, a hrozně ho to chytlo… Ale už se dočkal… Horší je, když chci relaxovat na kole. A hlavně v době, když jsem ještě bydlel sám v pokoji na Folimance nad tělocvičnou, měl jsem někdy s kolem ztřeštěné nápady. To jsem se sebral a na kole jsem jel za našima až do Jihlavy. Jezdit na kole, to je také pro mě takové vyčištění hlavy. Jen šlapu, přemýšlím si o věcech, na které nemám jindy čas. Zpětně si ale říkám, jak jsem takhle mohl blbnout. Když dnes vidím ty náklaďáky, jak míjejí o centimetry cyklisty? Hrůza! A to jsem šlapal na kole po tréninku, šel do školy a vyrážel jsem do Jihlavy až v pět odpoledne a domů jsem kolikrát přijel i v jedenáct večer! To byl taky takový kaskadérský kousek.
ZVÍŘATA…
Krpálek: „Máme psa i kočku. Psa francouzského buldočka. Kočička asi bude časem větší a větší. Je to mainská mývalí a řadí se mezi největší domestikované kočky. Teď je ještě koťátko, tak uvidíme, co z ní vyroste. Ale říká se o ní, že je to „něžný obr“, takže se to ke mně hodí, ne?“ (směje se)
Procházka: „Já doma nemám ani rybičky. Ale… Nedávno jsem se takhle ve tři hodiny vzbudil, že si dojdu na záchod. A před domem mám pohybový senzor. A já koukám, že je tam rozsvíceno. A tak jsem se šel podívat. A najednou proti mně stojí pán lesa. Jelen. Žral mi tam moji neposekanou trávu. Ale co se tak divím, když bydlím v lese. V tu chvíli to byl fakt hezký pohled! Souznění lesa se mnou!“
Krpálek: „Tak vidíš, že máš taky doma zvířátko. (smějí se) Když jsme se bavili o médiích, napadá mě, jestli umíš přepnout z „Denisy“-bojovníka na Jiřího Procházku?
Procházka: „Určitě přepínám z módu do módu. Chci nějak dobře mluvit, chci se prezentovat, chci vypadat… Tak se přepnu a jedu. Ale není to nic jiného, než že se začnu slušně a kultivovaně vyjadřovat. Mluvím a skládám ta slova hezky, aby dobře vyzněla. Ale snažím se být pořád svůj. Ono by se to na mně poznalo, že hraji jinou roli, kterou ani zahrát neumím. Takže jsem to vždycky já Jirka Procházka, ale hlídám si víc vyjadřování.
Celé povídání najdete od úterý v časopisu Bojová umění Fighters magazín.
