MMA ze suterénu na vrchol. Je to až neuvěřitelné. Sociální sítě se utrhly
30.08.2025
Autor: Libor Kalous
Zakladatelé Oktagonu Pavol Neruda a Ondřej Novotný.FOTO: OKTAGON MMA
Deset let. Co jste stihli vy za deset let? Organizace Oktagon bude v příštím roce slavit deset let svého vzniku, dekádu na domácí i evropské půdě. Co se chystá, co se změnilo, jaký směr volí tato organizace, proč uspěla? "Je to lidský příběh, je to lidskost a příběh. Tohle je ono, na to si dáváme stále pozor, aby tam nebyla krev, kopačka do obličeje a zpomalený záběr na letící zub. Chceme lidské příběhy," říká v rozhovoru pro kaocko.cz spolumajitel Oktagonu Pavol Naruda.
Pavole, máte před sebou rok 2026, deset let výročí Oktagonu, kam až daleko se díváte, plánujete?
Je to rok 2027. Expanze to ale mohou všechno změnit. Nějaký trh nás může přitáhnout, přijde mediální příležitost. Připravujeme nový projekt, který se dá dělat i v jiných zemích. Uvidíme, vše je tak dynamické, že nejde dělat plány na hodně let dopředu.
Bude už příští rok nová země?
Bude čtvrtá a možná i pátá země. Skoro jistá je čtvrtá země, o páté budeme mít strategický meeting. Abychom mohli jít dále, pracujeme na určitých věcech, pokud budou hotové, můžeme tam jít. Když nám tohle dopadne, jdeme do další země. Teď je to o věcech okolo, mít připravené zázemí.
Kam byste vy sám chtěl jít?
Pocitově to je Irsko. Pokud bude Will Fleury stále šampionem, tak bychom mu chtěli doručit zápas u něj v Dublinu, on před domácím publikem, to by bylo skvělé. On by to mohl zažít, to by bylo fajn.
Tohle je budoucnost v mlze, ale v příštím roce máte deset let Oktagonu, co chystáte pro domácí fanoušky?
Budeme celý rok oslavovat, celý rok budeme něco zažívat, na každém turnaji budeme nějak oslavovat a vše vyvrcholí pro československého diváka na Štvanici. Štvanice je bomba. Potom bude velký stadion, který věřím, že si užije i československý fanoušek.
Máte v hlavách přes 60 tisíc fanoušků na galavečeru?
Určitě. Takto by to bylo ideální. Stále to je ale krok, abychom jednou prodali fakt obrovský stadion. Vidíme, že to je možné. V Evropě jsou velké stadiony, člověk si to uvědomuje. Za pár let to může být Santiago Bernabéu. (Kapacita na fotbal je 84 tisíc fanoušků).
V jaké fázi příprav jste pro rok 2026?
Na detailech pracujeme, jak to celé bude vypadat. Na podzim teď máme sedm turnajů, ty chceme udělat dobře, takže na plánovaní oslav potřebujeme téměř separé tým. Oslavit správně deset let, to je pro nás velká výzva.
Berete to i jako závazek k fanouškům, zápasníkům?
Jednoznačně, s nimi to chceme oslavit. Jsme to my - tým Oktagonu a fanoušci. Jde o dvě neoddělitelné součásti. Společně to oslavit. Tento sport jsme dostali z úplného suterénu tam, kde je nyní. Je to až neuvěřitelné. Před deseti lety by nikdo neřekl, že se tohle může stát. Před pár dny vyšla statistika popularity na Instagramu. Tohle by nikdo před deseti lety neřekl, že budeme víc než fotbal a fotbalisti.
Proč tomu tak je?
Je to ten lidský příběh, je to lidskost a příběh. Tohle je ono, na to si dáváme stále pozor, aby tam nebyla ta krev, kopačka do obličeje a zpomalený záběr na letící zub. Chceme lidské příběhy, třeba jak Keita žádá svoji ženu o ruku. On má silný příběh. Byl v base, předvedl krásné zápasy, oslava sportovce, snažení, touha. To je pozitivní, snažíme se chránit naše snažení. Když k nám někdo přišel a ještě neměl naše DNA a něco neudělal třeba dobře, tak to byly dřív i velké bouřky. Všichni musíme být na jedné vlně. Myslím, že už takové lidi přitahujeme.
Bylo to takové i v Německu s RTL?
Oni to viděli po svém, tohle jsou bojové sporty, takže KO, krev, zabijačka, zlomené nohy, my jsme jim řekli, že ne, že my to vidíme jinak.
Jako Oktagon razíte určitý směr, chápou to i zápasníci?
Už je to o mnoho lepší, ale prvních pět let bylo trápení. Oni nechápali, proč chceme stále něco točit, proč je stále někam taháme, chtěli mít spíš pokoj. Nyní to je už lepší, vidí příklady, že mohou být slavní, už vidí, že se to daří. K tomu se i doma změnila.
Sociální sítě jsou jasné, ale dobrý sluha a zlý pán, ne?
Sociální sítě se utrhly, dneska na nich jede každý, je to taková kolektivní droga. Zápasníci chápou, že to, co děláme, tak je zviditelní. Občas to je trápení, ale je tu velká a pozitivní změna s některými jednotlivci, ale i tak jsou někteří bojovníci, kteří jsou komplikovaní.