Česká bojovnice prošla extrémní přípravou a změnou váhy
27.11.2024
Autor: Libor Kalous
Po velké dřině velký zápas.VIDEO/FOTO: kaocko.cz/Adéla Kolínská
Tancovala, s tím skončila a v sobotu se bude bít v Itálii o evropský titul organizace WMC. Život je plný překvapení. Adéla Kolínská ve čtrnácti letech začala s thajským boxem u Jiřího Žáka, nyní trénuje u Jiřího Apeltauera. Po pěti letech tréninků zažije profesionální premiéru. A hned za hranicemi, kde půjde o mistrovský pás. Doma sbírala úspěchy mezi amatérkami, nyní letí do Bolzana. "Asi to je překvapení, není to úplně, co jsem chtěla do prvního profi zápasu, ale příležitosti se musí brát. Když nabídka přišla, nepřemýšlela jsem, jestli ano, ne, ani jsem nekoukala na soupeřku, chtěla jsem, tak letím do Itálie," usmála se Adéla při rozhovoru pro kaocko.cz.
V Itálii na vás bude čekat domácí zápasnice, k tomu jdete o evropský titul, premiéra v profi, velké hubnutí. Na debut docela velký příběh, ne?
Vypadá to tak, ale říkala jsem si, že taková příležitost nemusí přijít dvakrát, říkal mi to i trenér, všichni okolo mě, tak do toho jdu.
Je vám devatenáct let, premiéra v profi, pokud byste prohrála, asi se svět nezboří, ne?
Vím, že to bude těžký, ale já jdu do zápasu, ze kterého si mohu hodně vzít, to je pro mě výhra už před zápasem. Celá příprava byla extrémní, tělo mi ukázalo, co zvládne, emočně to bylo šílený, do toho škola, takže já tam jedu, že zvládnutá příprava je vyhraný zápas.
Tři měsíce přípravy?
Tak nějak, hodně jsme začali dva měsíce před zápasem. Do toho začala škola, takže hodně přizpůsobování, nebylo to ideálně podle mých představ.
Co studujete?
ČVUT na Kladně, Fakulta biomedicínského inženýrství obor optometrie. Hodně těžká škola, je to náročný. Jsem v prváku, ale držím se, teď přijdou zkoušky.
Co bude těžší - zápas, zkoušky?
Víc nervózní jsem asi ze zkoušek. Škole musím věnovat hodně času, což se mi kryje s tréninky, někdy je 24 hodin málo. Někdy toho je opravdu hodně, což by mohl pan trenér vyprávět o mých emočních stavech. Já hodně řeším maličkosti, když něco není podle plánu, jsem rozhozená. Není to snadný, ale posunula jsem se, vím, že na sobě musím pracovat. Naučila jsem se, že mě tréninky mají bavit. Několikrát se mi na tréninku stalo, že jsem supěla na kamarády, ale hned jsem věděla, že to není správný a omluvila se.
Kam chcete směřovat svůj život - sport, následování studia?
Chtěla bych to směřovat na obě strany, ale vím, že to bude náročný. Po sobotním zápase se chci více soustředit na školu, abych zvládla zkoušky. Jinak bych chtěla medaili z akcí pod organizací IFMA, to je můj sen. Na thajském boxu mám ráda kulturu okolo toho sportu. Proto tento sport dělám.
Máte na sobotu připravenou speciální Wai Khru?
Nestihla jsem natrénovat, ale ten rituál se mi strašně líbí. Beru to tak, že to není jen o tom, že se jdeme porvat, ale je to i o vzdání respektu soupeřce, trenérovi.
Před thajským boxem jste tancovala, jak jste přijala sparingy, rány do obličeje, kopy do těla?
Není to příjemný, člověk k tomu má respekt, ale je to i droga, adrenalin, který chce opakovaně zažít. Kdo to nezažil, asi to nepochopí. Nejhorší jsou ty tréninky, že nic neumíme, nic jsme nezvládli, dostali jsme na budku, ale tyhle tréninky posouvají. Z hodně tréninků jsem odcházela s brekem. Byl měsíc, kdy jsem snad neodcházela šťastná. I tohle je vývoj.
V Itálii jdete váhu do 57 kilogramů, kolik hubnete?
Hubla jsem z 67 kilogramů, takže deset kilo za tři měsíce. Hodně jsem musela upravit stravu. Strašně moc mi v tom pomáhá Věrka Korbášová z X gymu, jí dávám velké díky. Díky ní jsem tam, kde jsem. Mám energii, jsem zdravá, bez ní bych to nezvládla. Jídla mám přes den dobrá, ale muselo to mít řád, prázdné kalorie pryč. Hodně jsem se inspirovala i na Instagramu, je strašně moc možností. Pohrabala jsem se v tom, jídlo si sama připravuju, ale nebaví mě to. Časově nestíhám, pokud by bylo více času, více bych se do toho položila a vyhrála si s tím. Jinak jedu základní suroviny a jím všechno.
Kolik vám chybí do limitu?
Asi dvě kila. To půjde dolů jídlem i vodou. Překvapivě to není tak strašný. Energii pořád mám, hlad nemám, což jsem měla na začátku strach, že budu hladová. Je i fajn vidět, že když je vše vyvážený, tak vše dávám lépe emočně. Když vidím, že změna jídelníčku funguje, lépe se vše snáší. Když padají čísílka na váze, je to veselejší.
Váha jde dobře, co hlava?
Nejhorší to bude před zápasem, teď jsem nastavená dobře. Co horšího se může stát, dvě holky v ringu. Snažím se na to moc nemyslet, abych sama sebe nedostala pod tlak. Sport mě má furt bavit, ne stresovat.
Bude vás bavit boj o evropský titul?
Jo, nějak si to pořád neuvědomuju.
Vy bojujete v sobotu, v ten samý večer je v Praze PML, tohle vás nemrzí?
Tohle mě mrzí hodně, chtěla jsem vidět všechny od nás. Oni nemůžou být se mnou a já nemohu být s nimi. Tohle jsem trochu obrečela, že tam s holkami nebudu. Trénovala jsem s nimi v X gymu, extrémně mi pomohly, ty sparingy mi daly strašně moc.
Hubla jste deset kilo, co s nimi bude po zápase, zpátky naberete?
Budu se snažit, abych se nedostala na původní váhu. Vzhledově mi to nevadilo, ale ve sportu jsem tahala deset kilo navíc. Moje zápasová váha je 60 kilo, tu bych si chtěla udržet. Chci se najíst po zápase a udělat hodně fotek, dokud to tam je.
Co vlastně říkají rodiče na to, že se jim dcera opřela do thajského boxu?
Mamka nic moc, ta s tím není úplně spokojená, ale je ráda, že dělám sport, táta má radost, ten mi zápasy hodnotí, rozbíráme to spolu. A nesmím zapomenout na ségru, ta mi strašně pomáhá, hodně mi pomáhá s jídlem, je to můj největší vzor, co teď mám. Zvládá ČVUT na stavárně, k tomu trénuje jako blázen. Je to taky magor, jsme obě střelený do sportu. Jsme spokojené, za to jsem ráda. Rodiče nás odmala vedli ke sportu, že to k životu patří, jsem ráda, že to máme takhle nastavený.