Nejdůležitější je makat, talent nestačí. Cílem české boxerky je olympiáda
19.06.2025
Autor: Barbora Poláková
Viktorie Jílková.
FOTO: se souhlasem Viktorie Jílkové
Osmnáctiletá Viktorie Jílková je velký sportovní multitalent, ale ještě větší dříč. Ví, že píle se vyplatí. Buď lítá s hokejkou po ledě, nebo rozdává bomby v ringu, ale obojí dělá na světové úrovni. Její velký cíl je olympiáda v roce 2028, ale to je ještě daleko. Už v pátek se na ni můžete přijít podívat na střechu obchodního domu Galerie Harfa na Praze 9, kde se postará o vrchol unikátního ženského boxerského turnaje Girl Power Boxing Night IV. V hlavním zápase se utká s Dominikou Čiklovou, která stejně jako Jílková ovládla svou kategorii na mistrovství České republiky.
Viktorie, před pár dny jste zvítězila na prestižním boxerském turnaji, o co šlo?
Byl to největší turnaj v Anglii a celkově i v Evropě. Byli tam junioři i dospělí, ženy i muži a v každé váze bylo úplně nabito. Boxovalo se tam na pět ringů, takže velká akce. Když jsem tam jela, tak byla i moje váha úplně plná, ale když jsem dorazila, tak nevím, kam všechny soupeřky zmizely. Zůstala tam jen jedna, takže hned finále.
Kam zmizely?
Odhlásily se těsně před turnajem. Bylo dopředu zveřejněno, koho máte ve své kategorii. Tak prostě nepřijely.
Jak se vám líbí koncept čistě ženského turnaje Girl Power?
Myslím, že je to super. Líbí se mi to a moc se na to těším. Už budu mít hotovou školu, takže budu úplně v klidu. Přijdou mě tam podpořit i kámošky.
Bude Čiklová větší nebo těžší než vy?
Letos vyhrála mistrovství České republiky v kategorii do 70 kilogramů, ale náš zápas by měl být do 65 kilogramů, což je má váha.
Jak jste připravená na její tlačivý styl?
Jsem připravená. Budu boxovat na dálku. Budu se snažit jí nenechat dojít k tělu. Víme o tom, takže se na to tak připravujeme. Mám také výškovou převahu.
Co je víc, technika a talent nebo tvrdost a dravost?
V boxu je nejdůležitější makat. Je to i o talentu, ale není to prvořadé. Ten, kdo dává všechno do tréninku, tak vždycky přebije toho, kdo má jen talent. Je to také hodně o hlavě. Jak je kdo nastavený a kdo to chce víc. Musíte chtít. Také záleží na tom, jestli zápasník umí i v ringu předvést sto procent toho, co umí. Je hodně lidí, kteří jsou dobří při tréninku, ale stres je nepustí.
Jak pracujete s hlavou vy?
Kouče nemám. Zatím mi to vychází tak, že si s tím umím poradit sama.
Míříte na olympiádu v Los Angeles?
To je jasné. To je můj hlavní cíl. Teď je na to zaměřená celá příprava. Je to můj sen a cíl. Na olympiádu se nemůžete připravit za rok. Je to práce od malička. Pořád musíte být v tréninku, v zápasech. Pořád se srovnávat s holkami na nejvyšší úrovni, protože se to hrozně posouvá dopředu.
Je stále udržitelné věnovat se dvěma tak odlišným sportům na vrcholové úrovni?
Myslím, že je to možné, i když je to hodně náročné. Zatím to zvládám. V seniorských kategoriích je to ještě těžší, je tam vyšší konkurence. Musí mi být všichni nápomocní, nikdo mi nesmí házet klacky pod nohy. Hodně mi pomáhá škola, protože mám individuální studijní plán. Kdybych musela chodit do školy, tak bych to nezvládala. Tréninky mám rozvržené do celého dne.
Máte to v rámci roku rozdělené, nebo se oba sporty prolínají?
Když je hokejová sezona, zhruba od září do dubna, tak hraju víc hokej. Box je víceméně pořád. Ale ani teď to určitě není tak, že bych hokej nehrála. Pořád dělám obojí, ale v určitém období se více zaměřuji na jednu věc.
Je vám bližší individuální, nebo týmový sport?
Každé má něco do sebe. Individuální sport je dobrý v tom, že vše si vydřete sama. Když vyhraju, je z toho silnější pocit, větší radost, víte, že jste si to vybojovala sama. Když prohraju, jsem naštvaná jen na sebe. U týmového sportu je to jiné. S holkami je tam větší sranda. Ale zase tam nejsou tak silné emoce. Také to nemůžu utrhnout sama. Když se třeba týmu nedaří, můžu s tím něco zkusit udělat, ale není to v mých rukách.
Blíží se vysvědčení, jaké budou známky?
Teď se zrovna dost učím. Mám toho hodně, abych to vůbec stihla. Pořád jsem byla někde na turnajích nebo soustředěních, takže bylo málo času. Zatím to vypadá na jedničky, dvojky, možná bude vyznamenání. Ale uvidíme, ještě mě čekají těžké testy z matematiky, tak jestli je nepodělám, klapne to. Maximálně bude trojka z matiky.
Příští rok vás čeká maturita?
Ano. Ale sportu se budu věnovat stejně jako doteď, ne-li víc. Budu se to snažit nějak zvládnout.
Stíháte žít i běžný život teenagera?
Já mám kamarádky hodně z hokeje. Jezdíme třeba na kola. Teď jsme byly na majálesu. Ale není toho moc. Spíš sport, škola a někdy jdu s kámoškami ven, ale není to moc časté, není čas.