Nejúspěšnější česká boxerka ukončila kariéru, má novou roli. Chce si posvítit i na doping
16.03.2026
Autor: Barbora Poláková
Fabiána Bytyqi.FOTO: se souhlasem Fabiány Bytyqi
V lednu Fabiána Bytyqi ukončila kariéru profesionální boxerky. Tuto úspěšnou kapitolu života uzavřela s bilancí 23-3-2, kdy jako jediná Češka pod vedením Lukáše Konečného dosáhla na světový titul WBC. Z boxu však neodešla nadobro. Stále chodí do tělocvičny a hledá novou motivaci k bouchání do pytle. Kromě toho se však stala šéfovou českého boxu, byla totiž zvolena za předsedkyni České unie boxerů profesionálů. "Chtěla bych, abychom se dostali ven, nejen aby jezdili čeští boxeři dělat otloukánky, ale že by si mohli sáhnout i na hezké tituly," doufá v pozitivní změny v tuzemském boxu.
Fabiáno, jaká byla rozlučka?
Rozhodně to bylo sentimentální. Už když jsem nastupovala, tak jsem natahovala a to jsem si myslela, že to přijde až po zápase. V zápase naštěstí nic, přepnula jsem do svého fight módu. Po zápase to už všichni viděli, tam se ronila jedna slza za druhou. Jako překvapení jsem měla připravené video, bylo krásné se takhle ohlédnout. Celé to bylo dojemné. Na konci byla ještě afterparty s těmi, co zůstali v Sono na hale, ta nabrala rychlý spád, pečlivě jsme to zapili a kolem třetí, čtvrté ráno jsme odešli spát.
Proč byla zrovna v Brně?
Jsem ráda, že to bylo v Brně, i když jsem Ústečanda, tak v Brně mám lidi, co jsou kolem Lukáše (Konečného), je mi to tam příjemné. Přijeli za mnou i kamarádi z Ústí, měla jsem tam i Romana Zacha, kolegu z muzikálu, který se přijel podívat. Nejbližší jsem tam měla.
Přišla úleva, nebo se vám stýská?
Spíš se mi stýská. Od té doby jsem byla na dvou galavečerech. Když přijdu do haly a vidím tam ring, tak si říkám, že už mě to nikdy nečeká. Dřív jsem věděla, že za chvíli tam půjdu taky, teď už to tam není. Ale u boxu zůstávám, na galavečerech budu, to jsem ráda, ale bude mi to rozhodně chybět.
Stále trénujete?
Po zápase jsem měsíc marodila. Když jsem pak přišla na první trénink, bylo to divné. Vždycky měl můj trénink nějaký cíl, motivaci, na pytli jsem si představovala soupeřku a teď si nemám koho představit. Nikdy jsem nevěděla, co si "hobíci" na tréninku představují. Teď mě to začalo víc zajímat, chodím se jich i ptát, to mě dřív vůbec nenapadlo, protože já měla cíl vždycky jasný. Teď zjišťuju, proč vlastně box lidi dělají. Je to fajn a určitě u toho ještě dlouho zůstanu.
Je možné, že se za čas zase vrátíte do ringu?
Ne, rozhodně ne. Řekla jsem to tisíckrát a ještě to hodněkrát zopakuju. Říká se, nikdy neříkej nikdy, ale já se nechci vracet. Nechci být jak ješitný chlap a vracet se několikrát zpátky. S boxem jsem si prožila hezké chvíle, ale tuhle kapitolu jsem uzavřela. Pořád říkám, že moje zdraví je přednější než cokoliv na světě. Nechci dál riskovat a obětovávat se, ani není pro co. Vrcholu jsem už dosáhla, to už se znovu nepodaří. Byl to ten nejlepší čas, kdy odejít. Trefila jsem to úplně přesně, jak jsem si to vždycky představovala, že to trefím.
Nesete si do důchodu nějaké zdravotní následky?
Zůstal mi problém se zrakem, to už se nespraví. Přibyla nějaká kilíčka, což se předpokládalo, ale není to tak hrozné, jak jsem čekala. Tělo se s tím teď srovnává, ale já ze sportu nikdy úplně nevypadnu, takže jako důchodkyně se necítím.
U boxu zůstanete také v pozici předsedkyně ČUBP, měla jste to v plánu?
Vůbec, říkala jsem si, že bych se někdy v budoucnu mohla podívat směrem k vedení českého boxu, protože přeci jenom, dlouho jsem zápasila v profíkách a vím, co mě pálilo, co bych chtěla změnit. Ale nečekala jsem, že to bude takhle rychle. Odchod bývalého předsedy tomu trošičku napomohl, tak jsem si řekla, proč ne, dokud mám ještě nějaké jméno.
Jaké úkoly vás v nejbližší době čekají?
Jsem připravená vyjet na mezinárodní konvence, teď se chystám do Tirany. Chci tam navázat vztahy. Ony se sice stále udržují, ale v offlinu, já bych chtěla, aby to běželo i v onlinu, aby se o nás, o boxu v České republice vědělo.
A co dlouhodobé cíle?
Cíle si zatím dávat nechci. Celkově do toho teprve vplouvám. Spoustu toho znám jako boxer, vím, jak to chodí, vím i hodně věcí okolo od Lukáše (Konečného). Teď přebírám veškerou agendu. Chtěla bych, aby box byl jednotný pro všechny, aby všichni měli stejné šance a abychom se dostali ven, nejen aby jezdili čeští boxeři dělat otloukánky, ale že by si mohli sáhnout i na hezké tituly.
Dlouhodobý problém boxu jsou finance, je to i pro vás téma?
Moje ideální představa je, aby zde byli placení boxeři, aby k tomu nemuseli chodit do práce. Všichni ale víme, že to je běh na hrozně dlouhou trať. Ani nevím, jestli to je práce pro ČUBP, jestli to není věc spíše stájí. Ale chtěla bych se opřít i do dopingu. Chtěla bych víc kontrol. O to se už pokoušel i Lukáš Konečný, chtěla bych to otevřít znovu a zajistit větší opatření. Jsou to velké cíle, nevím jestli vyjdou, nebo ne, ale půjdu po nich.
Je lepší být šampionkou, nebo předsedkyní ČUBP?
Za mě to vždycky vyhraje šampionka. Ale já svému trenérovi vždycky říkám ‚šéfe' a když jsme odcházeli ze schůze po zvolení, tak mi řekl: Tak čau, šéfe. Tak jsem se smála, jak se nám role obrací.