Vítězná bitva na pláži a obrovská cena, která nemohla na palubu letadla
10.07.2023
Autor: Libor Kalous
Radost po výhře v Bulharsku. FOTO: se souhlasem Jakuba Klaudy
Česká výhra v Bulharsku s Turkem v thajském boxu na pláži. Tohle propojení si prožil v sobotu večer český bojovník Jakub Klauda, který po úspěchu na Evropských hrách nelenil a vyrazil do další bitvy. A vyhrál. Mise splněna, i když ho domů čekala dlouhá cesta. Bulharsko, Rakousko, Česko. "Lety nevymyslely úplně dobře, ale to je to nejmenší, důležitý je výsledek," byl v pohodě český reprezentant v neděli odpoledne, když akorát čekal na let ve Vídni.
Před dvěma týdny třetí místo na Evropských hrách, v sobotu v Bulharsku výhra. Máte dobré období?
Mám dobrý období, je to určitě tím, že jsem o těch akcích věděl, tak jsem měl čas se připravit. Ukázalo se ale, že budu po Evropských hrách unavený, což se v sobotu trochu potvrdilo, občas jsem bojoval sám se sebou a ne se soupeřem, ale když je kvalitní příprava, jsou pak i kvalitní výsledky.
A pak jsou také lepší vzpomínky…
Je to tak. Dostal jsem pás za výhru, ale byla to cena za ten zápas, nebyl to nějaký titul. Organizace se chtěla dostat do povědomí, zápasy promovala, aby měli zápasníci chuť. Stáhli si legendy z K-1, to bylo něco.
Co jsem koukal na pás, tak je pěkný, ale ještě něco jste dostal, že?
Pás si vezu domu. K tomu jsem ještě dostal pohár, ten má asi metr a půl, to jsem ještě nezažil. S tím taky cestuju, je to brutální. Takový pohár jsem viděl jen když Jirka Procházka vyhrál titul v Rizinu.
Jak s ním cestujete?
Pohár je v podpalubí mezi kufry, do letadla by mě s ním nepustili. S opaskem se ale cestuje dobře. Lidi mají povědomí o ceně, o opasku, takže koukají, je to příjemná změna.
Polsko úspěch, Bulharsko úspěch, je větší chuť do tréninků?
Určitě bych řekl, že je, ale je to tím, že jsem měl před sebou nějaký cíl. Byly tam Evropské hry, to byla velká motivace k tréninku. Dělám to na nějaké úrovni, pravidelně trénuju, když má člověk cíl, je to lepší, jinak to je unavující, když nevidí ten konec. Já jezdím na tréninky do Prahy, z Hradce do Pardubic, v Hradci toho mám málo, takže přejíždím. Když mám před sebou nějaký cíl, na který se můžu připravit a soustředit, tak za to jsem rád. Nejhorší jsou ty telefony, když vám zvolají, jestli nevezmete zápas za dvacet dní a vy jste ještě na dovolený s manželkou. Tohle člověk nechce brát, ale kariéra je krátká, tak to člověk vezme i přes nějaké riziko.
V Bulharsku se bojovalo na pláži, jaké to bylo prostředí?
Byl to open air, akce u pláže, kde byla plátna a diváci. Já jsem tohle po patnácti letech zápasení zažil poprvé. Pěkná atmosféra, bylo to jinačí. Já mám rád sporty venku, rád jezdím na kole, takže jsem si tam přidal jako doma.
Před zápasem jste si četl na pláži knížku, to bylo pro uklidnění?
Dlouho se čekalo, měl jsem knížku, tak jsem si četl. Já rád čtu, tak jsem si udělal pohodičku.
Co dál?
Dám si pauzu, po zápase to na mě dolehlo, strašná únava. Prvních třicet minut po zápase jsem byl rozbitý po fyzický námaze, která tomu předcházela. Teď si dám lehkou pauzičku. Oslava být ani nemusí, jen něco malého, život běží dál, uvidíme, co přinese ta moje cesta.
Přijde posun k lepšímu, úspěch na Evropských hrách, teď Bulharsko…
V roce 2017 jsem byl třetí na Světových hrách, to mi přineslo radost, teď mám taky radost. Pokud se otevřou dveře nějaké spolupráce s nějakou firmou, budu rád. Pro mě to je stále koníček, stále chodím do práce. Za nabídku budu jen rád. Tomu sportu by pomohlo, kdyby se thajský box dostal na olympiádu, ale toho se já ve své sportovní kariéře asi už nedočkám.