Český obr padl. Vypnulo mě moje srdíčko, svěřuje se
09.09.2025
Autor: Barbora Poláková
Ladislav Horák se otevřel fanouškům. FOTO: se souhlasem Ladislava Horáka
Od pohledu téměř neporazitelný obr Ladislav Horák v pátek padl. Na akci CLMMA v Pardubicích v hlavním zápase večera s Martinem Quittem doslova padl vyčerpáním na zem, nemohl se ani nadechnout, natož se opět postavit na nohy. Nyní na svých sociálních sítích prozradil důvod. Jeho životní příběh je dechberoucí. Jeho srdce je nemocné. Rozhodl se pro radikální zásah.
"Je pondělí šest hodin ráno a já od zápasu ještě nespal. Stojím před rozhodnutím, které odkládám už spousty let a obávám se, že už nemohu dále otálet," začal s vyprávěním.
"Od útlého dětství jsem procházel růstovými problémy a s velkými vrozenými vadami zad. Verdikt kolem jedenáctého roku byl: 'Nesmíš ani na tělocvik, protože stačí jedna blbá rána a budeš na vozíku.' Objížděli jsme s tátou republiku s RTG v ruce a hledali doktora, který by mi dal papír, že můžu fungovat jako každý normální kluk. Trvalo nám to měsíce, a nakonec se našel," vysvitla naděje.
"Musel jsem ale místo basketu začít plavat. Ale nesměl jsem styl prsa, pouze kraul a znak. Tak se ze mne stal plavec na nějaký čas. Začínal jsem už mít velice slušné časy, ale to už se blížila prohlídka po roce. Pan doktor byl nadšený a řekl mi, že přišel jiný kluk. 'Hochu, jediná tvoje šance pro život je, že se obalíš svalstvem, to tě bude držet pohromadě a chránit před nárazy.' Ta slova se mi vryla do paměti jak málo co," přiznával český obr.
"Vždycky mi rychle docházela šťáva. Většinu času, jsem měl modrá ústa a prsty a táta, brácha i trenéři si mysleli, že nemám fyzičku. Mysleli si, že se ulejvám, ale já šel vždy úplně do mdlob, myslel jsem, že to se mnou sekne. A párkrát seklo.
Ve třiceti letech jsme byli na běžné lékařské předsezónní prohlídce a panu doktorovi se nelíbil zátěžový test v poměru s moji vizuální stránkou. Šlo se na kardiologii. 'Když vás maminka porodila, nesrostla vám levá a pravá síň'," zněl verdikt lékaře. "Vám se vrací stále ta špatná krev do čisté. Jak můžete s tímhle dělat sport na takové úrovni?" nechápal doktor.
Horák ještě dohrál jako profesionální basketbalista dvě sezony a kariéru ukončil. Svou diagnózu znal, ale snažil se na ni nemyslet. Jeho snem bylo stát se novodobým gladiátorem, když se naskytla příležitost, šel do toho.
"Zapomněl jsem, ale na něco, co jsem vytěsnil. Moje srdce je děravé a nestíhá to upumpovat. Než mi to došlo, už byl vyhraný první zápas v K1 a čekal mě první profi box. Vlak už se rozjel a já do toho zase vlétl, jak kdybych měl poslední vteřiny života. A vyšlo to, další KO v prvním kole," radoval se.
"Třetí zápas byl další částečně sebevražedný let s málem paliva. Někde v mé mysli jsem začal cítit průšvih. Za posledních 14 dní jsem sebou doma dvakrát švihnul. Touha po tom mít další zápas, byla ale tak obrovská, že jsem šel opět do rizika a byl smířený se vším.
Zápas jsem měl, ale ve své režii, rval jsem se, jak nejlépe umím. V půlce druhého kola ze mě postupně začal odcházet život, až jsem sám padl k zemi a nemohl se vůbec hnout, nadechnout. Kdyby mě srdíčko ještě chvíli podrželo, zápas byl můj," vyprávěl.
"Nikdy, za celý život jsem v bitce neprohrál a nikdo mě ještě nevypnul. Mě vypnulo moje srdíčko. Rozhodl jsem se tedy, pokud to bude možné, že co nejdříve podstoupím operaci, a pak vám během pár měsíců rychle sklapnou huby," slíbil.