Prohra s legendou v ACA? Naštvaný jsem pořád, tvrdí Rajnoch. Strach nemám, šel bych do toho znovu, vzkazuje
28.04.2021
Autor: Jiří Voráč
Český zápasník se soupeřem po zápase...ZDROJ: archiv Vítězslava Rajnocha
Prohrál s legendou. Běloruský tvrďák Artem Damkovský ukončil bitvu s Vítězslavem Rajnochem na galavečeru prestižní organizace ACA v Minsku ve druhém kole. Hned po utkání nahrál český bojovník video na instagramový profil, aby všem řekl, že je v pořádku. Po pár dnech zhodnotil zápas v rozhovoru pro kaocko.cz. „To první video jsem udělal hlavně proto, že mi pořád cinkal telefon a lidi zajímalo, jestli jsem v pohodě,“ usmívá se šestadvacetiletý tvrďák.
Fanoušci viděli, že žijete, ale do pohody bylo daleko, že?
Pocity hned po zápase nebyly ideální. (usměje se) Když jsem točil to první video, tak mi možná ještě létaly hvězdičky kolem hlavy.
Už se vám ta porážka rozležela. Co si o zápase s odstupem pár dní myslíte, podíval jste se na tu řež znovu?
Zápas už jsem viděl. A moje pocity? Naštvaný jsem pořád. My jsme do Běloruska jeli s tím, že sice budu bojovat proti legendě, ale že chceme vyhrát. I kdybych ten zápas doklepal na body a prohrál, tak bych byl naštvaný. Soupeř byl rychlý, tvrdý, ale všechno jsem zvládal.
Byla klíčová změna guardu soupeře ve druhém kole?
My jsme jeli pořád stejně, snažil jsem se ho uštvat. Kdybych něco změnil já, tak by mu to vyhovovalo, měl by čas. Ve druhém kole otočil guard, dál trefoval tvrdě. Šlo vlastně o jeden jediný úder. Říká se, že vás vypne, co nevidíte. Tu přímku jsem absolutně neviděl, posadila mě na záda. Pár lidí se mě pak ptalo, proč jsem tam nezůstal a šel jsem proti němu.
Co jste jim odpověděl?
Upřímně. Asi tři, čtyři vteřinky jsem o sobě vůbec nevěděl, tu chvíli si nepamatuji. Vzpamatoval jsem se až když jsem byl na kolenou. Šel jsem proti němu a tam už mě zkušeně dorazil. Ve druhém kole jsem přitom cítil, že by se to mohlo začít vyrovnávat. Kdo mě zná, tak ví, že v prvním kole tak trochu spím a až pak se rozjíždím.
Z celkového pohledu, překvapil vás Damkovský něčím?
Byl hodně rychlý, ale to jsem čekal. Spíš se pořád směju, že všude bylo psané, že má nějakých 172 centimetrů, jenže nakonec jsme byli skoro stejně vysocí. Čekal jsem, že na jeho rychlost, bude platit ta délka, rozpětí, ale dopadlo to tak, že jsme měli prakticky stejně dlouhé paže. A on trefoval tvrdě, bylo to, jako by mě trefil baseballkou. Stejně mě to ale nezastavilo, nechtěl jsem s tím seknout. Celkově bych řekl, že se projevila jeho zkušenost, teď má 37 zápasů a co se týče kvality, tak byl o level výš než soupeři, které jsem potkal dosud. Třeba jak se dokázal dostat od pletiva.
Sám jste nebyl spokojený s tím, že vám nepracovaly nohy, co se stalo?
Nohy nechodily, vůbec nevím proč. Byly tuhé, nemohl jsem se do toho dostat. Měl jsem jako záložní plán klinč, jenže on byl na nohách prostě rychlejší. Vycouval od pletiva a já nebyl schopný ho dohonit. Byl to fakt zkušený frajer.
Kdyby šlo něco udělat jinak, co byste změnil?
Myslíte v přípravě, nebo v zápase? Když vezmu přípravu, tak v prvním zápase v ACA jsem převážil, tak jsem se tentokrát hodně soustředil na váhu, možná se dalo soustředit víc na něco jiného, protože s váhou to bylo tentokrát úplně v klidu.
A co se týče zápasu?
Jsem rozladěný, že se mnou prostě vytřel oktagon. Mrzí mě, že jsem neukázal víc, i kvůli trenérovi, že jsem to neustál aspoň na body, ale fakt jsem rozhodující úder neviděl, ta rychlost se projevila. Takový zápas jsem ještě neměl. Mám rád výzvy, vezmu klidně další. Kdybych se měl rozhodnout, tak s ním půjdu klidně znovu. Vůbec mě to nezlomilo, nemám z toho strach. Byl prostě lepší. Je to sport, za chyby se platí. V tomhle případě prohrou káóčkem. Není to hokej, kdy dostanete gól a můžete to napravit. Nemohl jsem.
Mluvíme i o tvrdosti soupeře. Vede cesta k lepším výsledkům přes více sparingů v zahraničí?
Tak asi by takové sparingy bodly, ale pokud se mě ptáte, jestli to vidím jako první nutnou věc, co bych měl udělat jinak, tak ne. Mě ta jeho tvrdost nezlomila, věděl jsem, že zápas bude bolet. Prostě jsem prohrál se soupeřem světové třídy a kvality.
Jste v polovině smlouvy, kdy budete řešit další zápas?
Teď si dám chvíli klid na práci. Další zápas vidím tak někdy na srpen či září.
Máte bilanci 1:1, když jsme se bavili před zápasem, říkal jste, že je rozdíl jít vyjednávat s bilancí 1:3 nebo 3:1. Co na svou pozici říkáte teď?
Upřímně, když bych šel vyjednávat s pozicí 1:3, tak mě propustí. Mluvil jsem o tom s bráchou Damkovského, který umí česky. Oni fakt nemají problém klidně pustit hvězdu. V ACA jsou velká jména, skvělí bojovníci.
Kdyby vám pro příště nabídli soupeře stejného kalibru, co byste na to říkal?
V ACA je každý zápas velký, ať dostanete kteréhokoliv soupeře, je to druhá největší organizace na světě. Váhy jsou našlehané, Damkovský se celou kariéru patnáct let pohybuje v TOP 200 v lehké váze, to něco znamená. Vzal jsem si velké sousto, ale nelituji toho.
Ohlasy byly pozitivní. Přesto se našli i rýpalové, co na vás útočili, že jste si šel jen pro peníze. Pořádně vás naštvali, že?
Nevím, kdo by šel s Damkovským bojovat pro peníze. Když někdo bude chtít, ať jde, já mu to zaplatím. Ať ho Damkovský kopne, pak ten člověk pozná, že ty peníze za to fakt nestojí, protože to byly fakt mordy. Pro mě je vždycky sportovní stránka víc než peníze. Každopádně všem fanouškům děkuji za zprávy, nečekal jsem, že by tolik lidí sledovalo zrovna mě v ACA, když to tady není na programu dne. Většina ohlasů byla pozitivních a udělalo mi to radost.
Po zápase jste musel být hodně rozbitý. Co nebo kdo vám po zápase spravil náladu?
Kromě oka, ucha, rozviklané brady a rozkopaného hrudníku mi prakticky nic není. (usměje se) O náladu se staral kamarád, co byl se mnou v rohu. Po zápase mě pořádně bolela žebra a on mě pořád rozesmíval...
Co jste vůbec říkal na vystoupení svého krajana Michala Martínka v ACA?
Seděl jsem na tribuně a koukal na něj. Urval si to vítězství srdcem. Strašně mě překvapil, klobouk dolů. Každý zápas v ACA pro něj bude výzva, která ho posune. Proto to děláme. Neděláme to pro lehké peníze, ale pro sportovní výzvy a úspěchy, klobouk dolů před ním. Ukázal srdce a toho já si cením. Taky chci na závěr poděkovat všem lidem, kteří mi pomáhali v přípravě, fakt si pomoci všech těch lidí moc vážím. Na zápas se jakž takž koukat dalo, škoda, že to netrvalo déle. Snad brzy bude další zápas, díky všem, kteří to sledovali.